Countries of the World

Když si vezmeš Spectrum a chceš si hrát něco, co tě pobaví hned a bez čekání, Countries of the World není tím, co hledáš. Je to edukativní kvíz v nejčistší podobě — bez grafiky, bez příběhu, jen otázky a odpovědi o zemích světa. Na obrazovce se ti objeví text, čekaš na odpověď, buď máš pravdu, nebo ne. Hotovo.

Jde o typickou osmdesátkovskou učební hru, kterou někdo vytvořil spíš z rozpaků než z lásky. Mechanika je primitivní: Spectrum ti nabídne otázku (státy, hlavní města, kapitály, jejich poloha na mapě) a ty ji řešíš textovým inputem. Nic víc. Bez stylizace, bez atmosféry, jen holý faktický obsah zatřený do černého pozadí a bílého písma. Respekt ke knize, kterou sis přečetl; tady to je jen seznam bez duše.

Hraní se táhne, protože nemáš vůbec žádný důvod pokračovat. Žádný skóre, kterému by jsi nevěřil. Žádný vtip, který by tě rozesmál. Žádná grafika, kterou by sis alespoň prohlédl a řekl si "hele, tohle tenkrát nešlo lépe". Jen čekání, až si vzpomeneš, jak se píše Mauritánie, a zklamání, když tvoje "Mauritania" bez háčku Spectrum nespotřebuje jako správnou odpověď.

Pro dnešního hráče je to spíš historický dokument než zábava. Pokud tě zajímá, jak se učilo v Británii na Spectru v devadesátkách, nebo když chceš pocítit pravý nuda na sklonku éry osmibitů, můžeš se na chvíli podívat. Jinak tu není důvod.

V prohlížeči si ji dnes zahrát můžeš bez sebemenšího rizika — ztratit se tu nic nedá, ani čas vlastně ne, protože ten se tu jeví jako něco ilusorního. Je to spíš vzpomínka na to, že edukativní software nemusel být zajímavý, aby existoval.