Chips Challenge

Pamatuju si, jak jsem poprvé uviděl název a taky jsem si řekl — konečně, hra o jídle. Chips Challenge. Brambůrky, hranolky, co já vím. Pak se spustila první úroveň a bylo jasno: tenhle Chip je kluk v brýlích, sbírá mikročipy a snaží se dostat za zamčené dveře. Žádné svačiny. Zato závislost nastoupila skoro okamžitě.

Chips Challenge vyšel původně na Atari Lynx v roce 1989, na PC se dostal přes Windows Entertainment Pack v roce 1991 a od té doby koloval na každém druhém počítači v republice — včetně těch, kde jinak nic nového nebylo. Jde o puzzle hru s pohledem shora. Chip prochází přes stovku úrovní, v každé sbírá čipy, otvírá dveře, vyhýbá se nepřátelům a řeší hádanky s různými typy podlahy, tlačítek, klonů a pohyblivých bloků. Cíl je vždycky stejný — dostat se na výstup. Cesta k němu nikdy není.

Ovládání jsou čtyři šipky, žádná myš, žádné komplikace. Co komplikované je, to jsou úrovně samotné. Hra kombinuje načasování, logiku a místy i nechutnou přesnost pohybu po políčkách. Některé levely jsou elegantní hádanky, které s úsměvem rozlouskneš za minutu. Jiné tě nechají půl hodiny zírat na obrazovku a přemýšlet, proč tě ten brouk pokaždé dostane ve stejném místě. Obtížnostní křivka je nerovnoměrná — to v devadesátkách nikomu nevadilo, dnes to trochu znát je.

Co Chips Challenge umělo skvěle, byl ten pocit postupu. Každá vyřešená úroveň dala malé zadostiučinění a číslo v levém rohu se zvýšilo o jedna. Herní doba na jeden pokus je krátká, restart okamžitý — přesně ta smyčka, která tě drží. Hudba a zvuky jsou skromné, grafika taky, ale ani jedno nevadí. Hra nepotřebovala efekty. Měla pevný design. To, co zestárlo nejhůř, je právě ta místy sadistická úroveň pro hráče, kteří chtějí projít čistě a bez pomoci.

Dnes Chips Challenge sedí komfortně v prohlížeči a stále funguje přesně tak, jak má. Doporučuju ji každému, kdo má rád puzzly bez příběhového balastního obalu a nevadí mu, že hra občas přestane být fér. Je to historicky důležitý kus — ukázkový příklad přenositelné puzzle hry v době, kdy se teprve hledalo, co vlastně může PC nabídnout mimo střílečky a strategie. A taky jedna z mála her, kde název opravdu neznamená to, co čekáte.