Math Blaster!

Střílíš po červených čtvercích s číslicemi a chceš si představit, že cvičíš matematiku. Jenže ve skutečnosti pouze beháš s klávesou a střílíš všechno, co se hne. Math Blaster z roku 1986 je výmysl educativní kuchyně osobního počítače — napůl hra, napůl pracovní list s animací.

Pohybuješ se na pixelované planetě, sbíráš malá monstra reprezentující matematické úlohy a likviduješ je pomocí správné odpovědi. Když se tě zeptá, kolik je 3 + 5, máš vybrat z nabídky pomocí kurzoru. Stisku správného čísla následuje výbuch a několik bodů. Vědecko-fantastické prostředí s retro kosmickým designem má ambice na zábavu, ale přitom cítíš, že to je vlastně jen otázky v jiném balení.

Hratelnost je přímočará: běhej, střílej, počítej. Ovládání myší a klávesnicí funguje funkčně, nic víc. Tempoem ale nehraje hra na adrenalín, spíš na tlak. Chyba v příkladu a monstra ti přibylo. V tom je jediný dramaturgický prvek — obavy z selhání při jednoduchém počítání. Pro devatenáctileté dítě hry devadesátek to bylo asi motivující. Dnes to vypada spíš jako soupravy z tělocviku zabalené do techniky.

Math Blaster patřil k vlně edukativních her, které se objevily v amerických školách a počítačových učebnách. Nevymýšlela si, že bude zábava se rovná učení — byli to jen konstruktéři, co věřili, že barevné pixely a zvuky udělají z dlouhého dělení zábavnou hru. Částečně se mýlili.

Zahrát si ji dnes v prohlížeči zvládneš bez ztráty času. Když tě zajímá, jak se učilo v osmdesátkách a co si myslely bezpečnostní týmy na vzdělávání počítače, takto se podíváš na počátky. Ale protože očekáváš z hry zábavu, ne seznamy příkladů, skončíš u prvního vzestupu těžkosti, když si uvědomíš, že se vlastně nudíš.