Captain Comic - The Adventures of

Rok 1988, DOS, žádný Sound Blaster — jen pípák v základní desce a naděje, že ta hra za těch pár kilobajtů stojí. Captain Comic do ní přišel jako shareware, zadarmo, a přesto na mě udělal dojem, který si pamatuji dodnes.

Jde o plošinovku od jediného člověka — Michaela Denia — v době, kdy se na PC platformové hry skoro nedělaly. Konzole byly pro plošinovky přirozeným domovem, PC byl stroj na práci a textové adventury. Captain Comic to bral jinak: vesmírný hrdina v helmě sbírá ukradené předměty na cizí planetě, střílí na příšery a skáče přes překážky. Zápletka je záminkou, ne příběhem.

Ovládání je jednoduché až primitivní — klávesnice, pohyb, skok, střelba. Hra scrolluje horizontálně a místy i vertikálně, svět je propojený a poměrně rozlehlý na tehdejší poměry. Největší problém není ani tak obtížnost nepřátel, jako orientace — mapa si nepamatujete a hra vám ji nedá. Chodíte pořád dokola, dokud si schéma nevyrýsujete na papír nebo v hlavě. V roce 1988 byl papír standardní herní pomůcka, dnes to může vypadat jako masochismus.

Captain Comic se tehdy počítal, protože dokázal na PC udělat něco, co se podobalo Mariovi — aspoň vzdáleně. Grafika je čistá, na CGA i EGA obstojná, pohyb plynulejší, než byste čekali. Denio to napsal sám, vydal jako shareware a hra se šířila na disketách po celém světě. Dnes bychom řekli indie, tehdy to byl prostě jeden chlap s kompilátorem. Zestárla tak, jak stárnou věci bez záchranných pozic a s neviditelnou mapou — tedy nelítostně, ale čitelně.

Dnes Captain Comic sedne tomu, kdo chce cítit, jak vypadaly plošinovky před tím, než se na PC staly samozřejmostí. Není to nostalgie za skvělou hrou — je to nostalgie za dobou, kdy takhle omezená hra dokázala nadchnout. V prohlížeči přes DOSBox ji rozehrajete za dvě minuty a za dalších deset zjistíte, jestli vám nedělá problém bloudění bez mapy. Mně v devadesátkách nedělalo. Dnes bych si ten papír vzal hned.