Heneot, asi čekáš nějakou hlubší pointu, ale tenhle kousek z roku 1989 je přesně to, co název slibuje. Přišel jsem si připadat jak někdo, kdo si objednal specifikaci a dostal doslova to. Bez omluvné zmínky o kontextu či uměleckém záměru.
Jde o arcade-stylový DOS zvrhlík, kde tvoje postava — což je vlastně jenom animovaný zadek s očima — plachtí ze stropu a snaží se co nejrychleji havarovat do cílů na obrazovce. Tím vytvářeš explozi a sbíráš body. Úroveň, která trvá pár minut, si vezme všechnu tvoji trpělivost a místo vděčnosti ti vrátí pocit, že jsi právě utratil čas za úplně zbytečnou věc. I v devadesátkách to bylo na hranici toho, co se mělo vydávat.
Mechanika je jednoduchá až bolestivá. Ovládáš směr pádu, snažíš se trefit přesně a čekat, co se stane. To by mohlo fungovat, kdyby byl timing alespoň zpětný a srozumitelný. Místo toho padáš s pociťováním, jako by hra sama nevěděla, co chce. Grafika je počítačová abstrakce, která by v tehdejší době možná pobavila nějakého satiristu. Zvuk — existuje, to je o něm víc, než si zaslouží.
Tenhle typ hry vznikal v každé generaci ve chvíli, kdy si myslel někdo, že levné legrácko prodá samo sebe. Obvykle prodáno není. Butt Slam!!! je důkazem, že ne všechno, co půjde sepsat a spustit, deserves místo na disketě.
Dnes to funguje jen jako kuriozita — podívej se, co se dělalo v osmdesátkách, když v demošcéně každý myslel, že může. Online emulátory to mají nabízené; je to na pět minut, pak si vybereš něco, kde někdo skutečně přemýšlel. Nejde o to, že je to hrozné — je to jen nesmyslné. A to je horší.
old