Baron Von Evil's Mansion

Já bych možná začal tím, že v baróně Von Evila bydlíte sami na sobě — a to v nejdoslova smyslu. Jde o jednu z těch her, kterých je během dekád hromada, ale aby se vám někdy podařilo o nich slyšet, muselo by to být z účelného kopání ve starých archivech.

Baron Von Evil's Mansion je grafickou adventurou, kde se pohybujete po místnostech tmavého sídla a sbíráte věci, které potřebujete, abyste se dostali dál. Klasické point-and-click stylem, který tady znamená pohyb myší a klikání na objekty. Herní svět se tváří jako staromodní grafika z raných devadesátek — pixelartová, tmavá, hraje si na grotek a podivínství. Cíl je jednoduchý: projít domem, vyřešit několik skrytých a logických bariér, sbírat předměty a nesnažit se zemřít na nejrůznější nesmysly, které v domě číhají.

Hraní se točí okolo kladu správných věcí do správného místa a čtení nepovinných zpráv, které jsou tu pro zábavu. Interface je vcelku jasný, i když teda ne nejpřesnější — někdy si nejste jistý, na co jste právě klikli. Hra neuklízí za sebou a očekává, že si všimnete všeho. Chvílemi to funguje, chvílemi vás to prostě jen otravuje, protože logika některých řešení vychází z mysli tvůrce, kterému není těchto věcí do tváře.

V devadesátkách by tato hra zůstala neznámou sbírkou animací a pokusů o humor v místnosti od místnosti. Dnes je to především kuriozita — zajímavá spíš jako artefakt, když si na ni někdo vzpomene, než jako něco, co byste si měli hrát ze zábavy.

Pokud máte rád starožitné adventury bez líčidel, kde se hra snaží být vtipná skrze absurditu, a netrápíte se s tím, že půl řešení vás prostě napadne náhodou, je Baron Von Evil's Mansion na hraní v prohlížeči za pár minut zábava. Pak ji vypnete a už ji neotevřete.