ARSENAL Taste the Power

Střílečka, která se sebou nezacílíš, jenom střílíš. Arsenal Taste the Power z roku 1998 je surová, přímočará věc — chceš zničit nepřátele, máš na ně kulomet, a jsi hotov. Bez příběhu, bez motivace, bez něčeho, co by ti říkalo, proč vlastně střílíš do těch pixelovaných chlapíků. Prostě jsi tam a oni tam jsou.

Hra si vezme plochu, nasadí tě doprostřed a okolo se začnou vynořovat cíle. Ovládáš pohyb, střelbu a občas si složitě připadáš, protože fyzika střelby je takový ten DOS-čas, kdy programátoři nesnili o fyzice, ale o logice. Kulomet se chvěje, má zpětný ráz, amunice se kousmá. Když se ti skončí, padáš a čekaš, až si tě někdo vezme pryč — což je škoda, protože by ses mohl vrátit a zkoušet lépe.

Grafika je pixely v přesných barvách, zvuk je ten klasický DOS-bzučení, které průchodem let nabírá na šarmu — když tedy vůbec máš zvuk zapnutý. Pozadí jsou jednoduché, nepřekáží, fokus zůstává na střelbě. A právě to je na tom jádro — tady nemáš čas na půvab. Buď přesnější a vydrž déle, nebo sejdou tě v minutě.

Arsenal Taste the Power je hra čisté ambice bez zbytečností. Nesleduje příběh, neodvádí tě side questy, nemá hub. Je to jako bít o zeď — opakované, mechanické, a když si to sedne, překvapivě hypnotické. Tahle střílečka by v devadesátkách fungovala jako automat v herně, kde ne každý měl čas na příběhové epopeje.

Dnes ji ocení spíš sebou-sebou střílečtář, který se nechce učit nové engine a chce vyzkoušet, jak se střílelo v rukou těch prvních tvůrců. V prohlížeči ti navíc zajde bez instalace — jednoduše a bez servítku.