The Untouchables

Rok 1989. Na poličce vedle monitoru leží videokazeta s De Nirem a Costnerem, já mám v disketové mechanice něco, co slibuje totéž, jen s klávesnicí místo popcornu. The Untouchables od Astros Productions — akční hra podle stejnojmenného Depalmy z roku 1987 — tehdy vypadala jako solidní sázka na jistotu.

Zasazení je klasika: prohibiční Chicago třicátých let, organizovaný zločin, Al Capone a skupinka federálních agentů vedená Elliotem Nessem, které nelze koupit ani zastrašit. Filmová předloha má švih, atmosféru a Morriconeho hudbu. Hra se pokouší přetavit tu energii do akčních sekvencí na PC — s výsledkem, který je přesně tak nerovnoměrný, jak to u licencovaných titulů té doby bývalo.

Hráč se ujme role Nesse a jeho týmu v sérii akčních úrovní s pohledem ze strany. Střílíte, uhýbáte, postupujete kupředu. Ovládání na DOSu bylo přímočaré, i když ne vždy přesné — přesnost nebyla ctností většiny akcí z té doby a Untouchables nejsou výjimkou. Obtížnost kolísá neorganicky: část úrovní projdete skoro bez povšimnutí, pak vás jedna zasekne na desítky minut čistou frustrací. Dobová záležitost, jasně, ale ve vzpomínce to nebolí o nic méně.

Co hru drží nad vodou, je právě ten filmový obal. Intro nasadí správnou náladu, grafika se snaží evokovat dobový šmrnc a pokud jste film milovali, pár prvních minut vám vykreslí úsměv. Jenže pak nastoupí realita herních mechanik, které nejsou špatné — jsou průměrné. A průměrnost v licencovaných hrách devadesátek byla skoro epidemická. Astros Productions nebyla firma, která by zanechala stopu v herních encyklopediích, a Untouchables jsou přesně tím typem titulu, na který si vzpomenete až při pohledu na stařičkou disketu.

Dnes si hru zahrajete v prohlížeči během pěti minut a je to vlastně fér způsob, jak ji zažít. Nemusíte nic instalovat, nemusíte řešit DOSBox, a hlavně — závazek je přesně takový, jaký hra zaslouží. Sedne fanouškům filmové předlohy, kteří chtějí zakleknout u kousku té doby, a nostalgikům, co si pamatují, jak tehdy každá licencovaná hra znamenala sázku naslepo. Čekat velké překvapení nemá smysl. Čekat solidní hodinku ve stylu starého Chicaga — to ano.