Unnkulian Unventure II - The Secret of Acme

Když si přečteš název Unnkulian Unventure II, už víš, že se nejedná o věc, která by brala sebe vážně. Pointou není záchrána světa nebo řešení nějaké tajemné zápletky — jde o to, aby sis užil absurditu a vědomí, že tvůrci si dělají legraci. Příběh se točí kolem pátrání po něčem spjatém se společností Acme, což samo o sobě je parodie na staré komiksové značky ze Screameru a Coyota.

Jedná se o textovou aventuru ze své podstaty — tedy o hru, kterou ovládáš psaním příkazů. Nejde o grafiku či animace; místo toho dostaneš popis místa, kde se právě nacházíš, a ty se snažíš přijít na to, co máš dělat. Inventář, příkazy typu VEZMI, DEJ, MLUV — to je jazyk, kterým s hrou komunikuješ. Někdy funguje логика, někdy ne. Někdy je řešení chytrý wordplay, někdy je to zkrátka uhodnout, co měl tvůrce na mysli.

Charm textovek spočívá právě v tom — je to komunikace mezi člověkem a počítačem, který si tě rád vyvesele vezme. Unnkulian Unventure II si ovšem neudělá z tebe blbce záměrně kruté. Skrz humor a nesmyslné situace běží určitá linie, která tě drží v létavém stavu mysli, kde se všechno zdá být aspoň trochu logické. Zatím co v některých textovkách cítíš frustraci, tady cítíš spíš zábavu z toho, jak ti hra hraje na nervy v nejlepším smyslu.

Zmizela v čase jako stovky jiných textových adventur. V devadesátkách to byla jeden z nespočetných titulů, který ti vydal distributor nebo si ho vzal kamarád na disketě. Dnes zůstává kuriozitou pro ty, kdo obdivují archaiku počítačových her a jejich původní přístup k humoru — jednoduchý, nefiltrovaný, bez dnešních politických a sociálních rozměrů, které by se do takové hry musely narvat.

Pokud tě zajímá, jak se psaly dobrodružné hry, když nebylo modelu těchto věcí ještě vydefinováno a každý tvůrce si dělal, co se mu líbilo, Unnkulian Unventure II stojí za zkušenost. Nezačneš ji hrát pro grafiku a nebudeš ji hrát pro příběh, který by ti dal smysl — hraješ si ji, protože se chceš podívat, jakou bláznivost tu máš na monitoru.