Rok 1992, Francie. Kalisto Entertainment — studio, které se později proslaví temnějšími kousky — vydává něco naprosto jiného. Malé chlupaté kuličky se zuby jako z hororu a mozkem vrabce. Říkají si Skweeks.

Tiny Skweeks je puzzle hra zasazená do statických obrazovek plných barevného chaosu. Vaším úkolem je dostat roztomilé, ale notoricky hloupé tvorečky tam, kam patří — nebo je alespoň přesunout tak, aby výsledný stav obrazovky odpovídal zadání. Žádná střílečka, žádná akce. Jen vy, kurzorové šipky, mezerník a pomalu sílící bolest za levým okem.
Ovládání je prosté až spartánské: vyberete konkrétního Skweeka a šoupnete ho zvoleným směrem. Jenže tihle tvorové nejezdí sami od sebe rozumně a prostředí má svá pravidla. Bloky, zdi, ostatní Skweeci — všechno se počítá. Logika hry se rozvíjí postupně, ale docela záhy začne vyžadovat přemýšlení o dvě tři akce dopředu. Přesně ten druh hry, u které vám dítě stojí za zády a navrhuje řešení, jež vás nikdy nenapadne, protože se nesnaží myslet systematicky. A funguje.

Co Tiny Skweeks drží při životě dodnes, je právě ta čistota. Žádné příběhové vložky, žádné cutscény, žádné vysvětlování. Grafika byla na DOS poměry svěží, pastelová, trochu jako francouzský komiksový strip — což dává smysl, protože Kalisto bylo pařížské studio. Hudba si pamatuji jako nenápadně podrážděnou, což sedí k té vizuální roztomilosti s podtónem frustrace. Co ale zestárlo? Absence jakéhokoli pohodlí — uložení rozdělaného levelu, nápověda, zpět o krok. Buď to dáte, nebo jedete znovu od začátku.

Dnes Tiny Skweeks sedne těm, kdo mají rádi puzzle hry bez omáčky — žádné příběhové záminky, žádné metroidvania mapa, jen čistý prostorový problém na obrazovce. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez instalace a první levely vás spolehlivě zatáhnou. Pozor, zhruba od středu se obtížnost prudce zvedne — a tehdy si uvědomíte, že Skweeci možná nejsou ti jediní s omezenou inteligencí v místnosti.