Fury of the Furries

Rok 1993, léto, vedro jako v peci a já sedím u monitoru s rozlišením 640x480. Kalisto Entertainment — jméno, které tehdy nikdo moc neznal, a přesto tenhle francouzský vývojář vydal něco, co mi na chvíli spolklo celé prázdniny.

Fury of the Furries je plošinovková akce s kulatými chlupatými tvory různých barev, z nichž každá umí něco jiného. Jeden kouše a prolézá úzkými místy, druhý plave, třetí střílí ohnivé koule, čtvrtý se zachytává na lanech a šplhá. Cíl je jednoduchý: projít úrovněmi, dostat se dál, zachránit, co zachránit jde. Žádný složitý příběh, žádné filosofické přesahy. Čistý, soustředěný design.

Přepínání mezi schopnostmi je jádro celé hry. Každá úroveň je postavená tak, aby tě donutila přemýšlet, které Furry v danou chvíli potřebuješ. Ovládání sedí dobře, fyzika je solidní na rok vydání, a obtížnost stoupá rozumně — ne sadisticky, ale bez servítek. Jediné, co mi tehdy lezlo na nervy, bylo občasné zaseknutí v terénu a fakt, že hra na pomalejším stroji skutečně táhla. Na 386 to nebylo žádné terno. Na 486 to šláplo.

Fury of the Furries se dnes pamatuje hlavně proto, že Kalisto vzápětí vzal stejný engine a stejná herní pravidla, přebalil je pod licencí a vydal jako Pac-in-Time — tedy v podstatě Pac-Man ve stejném kabátě. Kdo obě hry zná, ihned pozná, odkud vítr fouká. To trochu sráží originalitu, ale základní hra za to nemůže. Grafika v paletě VGA je pěkná, animace Furríků roztomilá bez přehnaného kýče a hudba neurazí — i když po hodině hraní ji začneš přeslýchat.

Dnes hra sedne každému, kdo má rád plošinovky s přepínáním schopností bez zbytečného balastu. Děti, které vyrostly na Trine nebo Lost Vikings, ji ocení stejně jako pamětníci. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedeš bez potíží, a protože každá úroveň trvá jen pár minut, jde se k ní snadno vracet. Není to zapomenutá klasika, která by měla stát vedle Abyss nebo Prince of Persia. Ale je to poctivé řemeslo z doby, kdy francouzské studio zkusilo něco vlastního — a přišlo na to, že to funguje.