Teori

Na Spectru jsem narazil na věc, kterou bych lehce přehlédl — Teori, hra bez velkých ambic a bez velkého vysvětlení. Spectrum na to měl, myslíš si. Něco na obrazovce, nějaké ovládání, cíl. Jenže tady se chvíli hledá, co se vlastně má dít.

Teori je logickou hádankou, kterou si vezmeš na obrazovku plnou nějakých prvků — čtverečků, čar, staveb, netuš přesně. Cílem je pohnout věcmi tak, aby něco vyjaslo, aby se shodovaly nebo aby se splnilo nějaké nezmíněné pravidlo. Je to puzzle, je to lehce frustrující a je to přesně ten typ hry, která tě chvíli drží, pak tě začne nudit, pak ti nedovolí jít dál a nakonec si ji zavřeš s pocitem, že jsi něco pochopil špatně.

Ovládání je prosté — pohybuj kurzorem, nech si něco označit, posuň to, zkus kombinace. Grafika Spectra, která byla tehdy poctivá, dnes vypadá jako písmeना na papíře. Zvuk, pokud je vůbec, by sis nevšiml. Hraje se to proto, že chceš vyřešit ten jeden puzzle, pak ten druhý, pak už jen chceš vědět, co to kurva je.

Teori patří do té kategorie her, které Spectrum měl spoustu — edukativní brainteaser pro lidi, kteří chtěli víc než jen létat v Space Invaders. Nebyly to hity, nebyly hrozné, byly to prostě hry. Zestárla jako desetiletý učebnice — obsah přežil, obal ne.

Dnes si ji zahrát stojí za to jen pokud tě baví luštit si pravidla ze hry samotné a nemáš pro ni čas omezený. Není to pro chvíli před spaním. Je to spíš výzva typu „pojď mi to rozkrýt" pro ty, kteří si rádi lámu hlavu. V prohlížeči se ji spustí bez problémů, ale aspoň pár minut ti zaberou na to, než pochopíš, co se po tobě chce.