Schreibmachinenprogramm

Zmáčknu si popadlo s červeným gombíkem a čekám, že se něco bude dít. Na obrazovce černého spektra se objeví řádek za řádkem textu, jako by někdo opravdu seděl u psacího stroje. Schreibmachinenprogramm — program na psaní, nic víc, nic míň. Německý název už napovídá, o jaké éře počítačů mluvíme.

Jde o jednu z těch věcí, která dnes vypadá jako absurdita. Na počátku osmdesátých let, když zx spectrum teprve začínalo koukat lidem do domů, byly nástroje na zpracování textu vzácností. A tak někdo programoval simulátor psacího stroje — něco, co se na obrazovce zachovává jako opravdová psací mašinka. Psaní po řádcích, zvuky, celá atmosféra věci převedená do počítače. Zatímco ostatní si hrají střílečky a skákačky, tady se jen píše.

Ovládání je jednoduché jako jen tak — klávesnice, která odpovídá psací mašince, a ono se to chová přesně tak. Psaní po řádcích s přeskokem na další řádek, možná nějaké základní možnosti formátování. Neskrývá se tu žádná hratelnost v našem smyslu, žádné skóre, žádný pokrok. Jde o zážitek, o pocit psaní v digitální podobě. Je to pro účely, ne pro zábavu — takový digitální pomocník pro ty, kdo s počítačem pracovali.

Program reprezentuje dobu, kdy počítač ještě nebyl hračkou, ale nástrojem. Spectrum měl své hry, ale i své užitečné aplikace. Dnes nám to připadá archaické, když máme webové editory a profesionální software, ale v osmdesátkách to byla cesta kupředu. Bylo to něco, co se nedalo koupit na rohožnce — bylo třeba si ho koupit na kazetu nebo disketu.

Komu si ho dnes zahrát? Vlastně ne hráčům, ale historiků — těm, co zajímá, jak se s počítači pracovalo v dětství mikropočítačů. Nebo zvědavcům, který chcou cítit, jaké to bylo psát na počítači, když se psaní počítače učily ještě ty stanice. V prohlížeči si ho teď můžeš spustit bez starostí, bez kazety a bez tunisáku. Zatím co ostatní hrajou klasické hry, ty se jen posaď a piš.