Seymour Goes To Hollywood

Rok 1993, já sedím u 486ky a zkouším adventury, které mi kamarádi přinesli na disketách. Seymour Goes To Hollywood jsem tehdy minul — a po zpětném zahrání chápu proč. Ne že by to byla špatná hra, ale v moři tehdejší adventurní produkce se prostě ztratila.

Big Red Software tehdy vyráběli hry primárně pro mladší hráče a Seymour je jejich poněkud komická figurka, která se opakovaně ocitá v nesnázích. Tady se vydal do Hollywoodu za slávou, přijel limuzínou plný sebevědomí a hned u brány ho zastavil vrátný, který ho nezná a pustit ho nehodlá. Celé studio je pak prostředí, kde Seymour postupně řeší, jak se dostat dál a konečně se prosadit jako filmová hvězda.

Jde o point-and-click adventuru s jednoduchým ovládáním, cílenou evidentně na pubertální nebo předpubertální publikum. Hádanky nejsou nijak vražedné, logika světa je místy dětsky přímočará. Grafika odpovídá dobovému průměru nižšího rozpočtu — barevná, funkční, bez ambicí. Hudba ze Sound Blasteru splní svůj účel a pak se na ni zapomene. Hra nezneužívá hráčův čas, ale taky ho moc nepodněcuje přemýšlet.

Co Seymour Goes To Hollywood přinesl, bylo hlavně hollywoodské kulisy jako herní prostředí — filmová studia, natáčení, showbyznys. Nápad to byl slušný, jenže v roce 1993 to svou příležitost moc nevyužil. Zestárl přesně jak se dalo čekat: krátce, bez zvláštního odporu, ale taky bez toho, aby po sobě zanechal výraznější stopu. Pamatuju si ho hůř než leccos, co jsem hrál ve stejné době.

Dnes si Seymour Goes To Hollywood zahraje hlavně ten, kdo chce projít celou sérii, nebo kdo hledá nenáročnou adventuru na odpoledne bez tlaku a bez frustrace z těžkých puzzlů. V prohlížeči přes DOSBox jde spustit bez komplikací a zábava trvá hodinu, možná dvě. To není výtka — někdy to stačí.