Ravage

Někdy si člověk vezme hru, která vypadá jako obyčejný tank a pak ti chce vypálit mozek. Ravage z roku 1996 je právě takový případ — v DOS prostředí s nevinnou grafickou přilbou se skrývá drsná akčka, která tě bez milosti rozežene po mapě plné překážek a nepřátel.

Ovládáš tankoidu či robotického věc, který se musí proplést skrz několik světů plných nepřátel, střel a brnění. Jde v podstatě o isometrickou střílečku se srpnovými prvky — pohybuješ se po mapě, sbíráš munici a zdraví, když shoříš, tak problesk. Jednoduchý recept, ale Ravage ho servíruje bez zábran. Průměrný nepřítel tě snaží pokosit z všech stran, a když si myslíš, že to zvládneš, přiletí salva z jiného směru.

Hraní je frustrující způsobem, kterým to bývá u her z poloviny devadesátek — najít správný rytmus, naučit se, kde se nepřátelé spawňují, pamatovat si, jak se chovat v každé situaci. Grafika je hrubá, zvuky plují z reproduktoru jako cosi, co tam skončilo omylem, ale přesně to dodává hře jakýsi barbarský šarm. Nemáš čas přemýšlet — jsi v nonstop boji o přežití, a až si na to zvykneš, ty zběsilé tempo začne bavit.

Ravage není grafická pecka, není ani intuitivní, ale má v sobě kus nekompromisní arcade logiky. Dnes by se asi říkalo, že jde o roguelike předchůdce — sáhneš, koukaš se, umíraš, zkoušíš znova. V osmdesátém šestém si to užíval každý, kdo měl Sound Blaster a trpělivost s DOS příkazovým řádkem.

Pokud hledáš hru, která tě nezabalí do bavlny, která tě nebude držet za ručičku a která tě nutí přemýšlet v tempu střelby, Ravage čeká v prohlížeči. Je to kostrbatá, zestárlá věc, ale právě to ji dělá zajímavou.