Rampage

Pamatuju si, jak jsem poprvé viděl Rampage na počítači kamaráda. Seděli jsme nad klávesnicí, jeden řídil obra, druhý čekal na řadu, a jediný cíl byl prostý: zbořit všechno, co se dá.

Rampage vznikl jako arkádový automat od Bally Midway v roce 1986 a na PC dorazil v roce 1988 v portu od Activision. Premisa je přímočará až dojemně: hraješ za obřího monstra — opici, vlkodlaka nebo ještěra — a procházíš se americkými městy, které metodicky rozkládáš na suť. Žádný příběh, žádná motivace. Budovy se zbourají, vojáci střílí, vrtulníky kroužej nad hlavou. To je celé.

Mechaniky jsou přesně tak jednoduché, jak vypadají. Šplháš po fasádách, bušíš do oken, sežereš co najdeš — od vojáků přes hamburgery až po nešťastné civilisty, kteří se vykoukli ve špatnou chvíli — a když tě sestřelí dost nízko, proměníš se zpátky v nahého člověka a trochu se zastyděnou animací odejdeš z obrazovky. Dvoupísmenná zkratka „Game Over" tehdy byla víc trapas než tragédie. PC verze zvládala i kooperaci dvou hráčů, což byl tehdy solidní tahák, byť sdílení klávesnice nebylo úplně ergonomická pohoda.

Co Rampage přinesl, byl vlastně čistý karneval destrukce bez omluvy. V době, kdy většina akčních her chtěla, abys něco zachránil nebo dobyl, tato ti dala do ruky roli padoucha a řekla: jdi do toho. To bylo osvěžující. Grafika na PC byla funkční, ne oslňující, a zvuky ze Sound Blasteru přidávaly k rušení budov patřičný dunivý podtext. Dnes hra zestárla přesně tak, jak se dalo čekat — repetitivnost se projeví po dvaceti minutách, rozmanitost obsahu je minimální a AI nepřátel dělá přesně jedno: střílí na tebe.

Přesto má Rampage stále co nabídnout — jako sezení na dvě piva s kamarádem, kdy nepotřebuješ přemýšlet. V prohlížeči se spustí za vteřinu, ovládání pochopíš dřív, než dočteš tento odstavec, a čistá blbost rušení pixelových mrakodrapů má pořád něco uklidňujícího. Pokud jsi ho v devadesátkách hrál, víš přesně, o čem mluvím. Pokud ne, tohle je jedno z těch míst, kde nostalgii nepotřebuješ — stačí ti volná ruka na klávesnici.