Když si v devadesátkách stoupneš na plochu hry a vůbec nevíš, co se děje, je to znamení — buď jsi v něčem geniálním, nebo v úplné pitvořelosti. QiQ Part 1 je z těch her, kde si při prvním spuštění bez manuálu vytřeš oči a řekneš si: koho to napadlo?
Jde o logickou hádanku v abstraktním prostředí. Pohybuješ se po ploše plné barevných prvků a snaží se dosáhnout cíle — což se dovíš teprve poté, co náhodou vyzkoušíš všechno. Bez navádění. Bez popisu. Hra očekává, že si všechno vyseděl jako dítě, které se učí svět poznáváním. Některé chvíle jsou eureka, některé jsou frustrující. Mechaniky nejsou složité, ale jejich účel ti během první hodiny zůstane skrytý.
To je vlastně její kouzlo — hraje si na tajemství. Designér (nebo designéři) se rozhodli, že nejdůležitější součást zážitku je vlastní objev. Není tu textu na usmrcení, čáry na usmrcení, tutoriálu na usmrcení. Jedině ty, tvoje mysl a barvy na obrazovce. Tahle přístupová je dnes téměř zapomnuta. Nehodí se na věk mobilních her s puntíky a hvězdičkami.
Zestárla? Grafika je věcí doby — jednoduché pixely a barevné tvary. Nezapadnout nehodlá. Ani dnes není tahle hra určena všem: když chceš wikiho a řešení na internetu, projdeš si ji za půlhodinu bez toho, aby tě napadlo přemýšlet. Když si ji ale vezmeš bez spěchu a bez vyhledávače, nabízí něco, co současné hry bolestně postrádají — respekt k tvému intelektu.
Dnes ji hrají především curiosity-hunteri a fanoušci experimentálních počítačových her. Najdeš ji v archivu starých her, a je k dispozici v prohlížeči. Není to hra na večerní chvilku, když chceš vypnout mozek. Je to hra, když chceš pocítit to staré devadesátky pocitování: úroveň první, tužka a papír, a nikdo ti neřekne, co máš dělat.
old