Pamatuju si, jak jsem v nějakou chvíli devadesátek seděl před monitorem a koukal na černou obrazovku s blikajícím kurzorem. QBASIC, který do každého DOSu přišel od Microsoftu jako balast, se najednou stal věcí, se kterou jste si mohli opravdu hrát. Netřeba si nic instalovat, vždycky tam byl — stačilo napsat QBASIC a jeli jste.
Šlo vlastně o výuková prostředí tvořené jako interaktivní tutorial. Systém vás provedl základy jazyka BASIC pomocí řady cvičení, kterými jste postupně sbíral dovednosti. Nic složitého, nic ohromujícího na pohled — jen bílý text na černém pozadí, jednoduché příkazy a návody, jak manipulovat s proměnnými, cyklami a podmínkami. BASIC je jazyk elegantně jednoduchý, a tahle verze to brala vážně.
Co vás pak dostalo, byly malé programy, které jste sami napsali. Ne nic zásadního — třeba graf, animace, jednoducha hra se čtvercovými znaky. Grafika s trochou imagination. Zvuk, kterýžto byl do DNV povolán přes hrubý BEEP příkaz, vydávajíci tóny ve frekvencích, které vás zbláznily spíš než bavily. Ovšem pocit — ten byl nádherný. Cítili jste se jako génius, když jste napsal pár řádků a něco se stalo.
V dnešní době by se řeklo, že tahle věc v podstatě nikoho nebaví a nemá to smysl. QBASIC PT-BR (pro ty, co češtinu neznají — португальská varianta s lokalizovanými klíčovými slovy) je artefakt doby, kdy se všechny učebny počítačů chytaly za hlavu, aby dostaly kluk do oboru. Fungovalo to beze sporu — nejeden veterán v IT začal právě tady.
Dnes už to nikdo nezapíná. Kdo chce programovat, má Python, JavaScript, tisíc lepších nástrojů. Zbývá nostalgie a vzdělávací hodnota — pro studenty, kteří se chcou podívat, jak to všechno začínalo. V emulátoru DOSu to běží bez problémů, a když si chcete připadat jako v osmdesátkách nebo devadesátkách, povedení scénář to je solidní. Jenže bavit? Ne. To ne.
old