Pushover

Rok 1992, já sedím u monitoru se zeleným svitem a mravenec na obrazovce skáče po plošinkách. Pushover nebyla hra, která by křičela z obálky časopisu — ale to byl právě ten typ, u kterého jste strávili hodiny a nevěděli jak.

Red Rat Software vydali něco nezvyklého: logickou plošinovku, kde nejde o přežití, ale o pečlivé přemýšlení. Hrajete za mravence, který slouží psovi jménem Colin Curly — reklamnímu maskotovi čipsu Quavers, což byla tehdy britská marketingová spolupráce, která by dnes vyvolala diskuze o korporátním vlivu na herní průmysl, ale tehdy nikomu nevadila. Úkolem je seřadit bloky na každém patře tak, aby po stlačení posledního všechny padaly v domino efektu. Jeden po druhém, do ztracena.

Mechanika je jednoduchá na pochopení a zákeřná v provedení. Bloky mají různé typy — některé padají jen na jednu stranu, jiné se chovají jinak, a vy musíte dopředu odhadnout celý řetězec. Přesunovat je lze, ale pořadí i směr padání závisí na tom, kde přesně je umístíte. Prvních pár úrovní vás ukolébá. Pak přijde chvíle, kdy přeskládáte bloky do dokonalé sestavy, stlačíte první — a polovina spadne špatně. To není frustrace ze špatného ovládání. To je frustrace z vlastní chyby, která je horší, protože je to vaše vina.

Co Pushover vydělilo od tehdy běžných plošinovek, bylo právě tohle: hra vás nespěchala. Žádný časový limit, žádní nepřátelé, kteří vám lezou na nervy. Jen vy, bloky a prostorové myšlení. V době, kdy dominovaly akce a střílečky, to byl záměrně pomalý titul, který cílil na hráče ochotné přemýšlet víc než reagovat. Dnes šedivá grafika a jednoduché zvuky nevypadají oslnivě, ale herní nápad nezestárl skoro vůbec. Domino mechanika je nadčasová.

Dnes si Pushover zahrají nejlépe ti, kdo mají rádi čisté logické hádanky bez výplně. Žádný příběh, žádné cutscény, žádná umělá hloubka — jen konkrétní problém na každé obrazovce a ticho, ve kterém přemýšlíte. V prohlížeči přes DOSBox ji rozchodíte bez problémů a těch pár minut, než přijdete na první záludnou úroveň, stojí za to.