Ta recenzja nie została jeszcze przetłumaczona — pokazujemy oryginał (Čeština).
Když se potápíš třicet metrů pod hladinou a jedinou nadějí je logická mozaika v černobílém rozhraní, понимаеш, že devadesátky měly zvláštní představu o zábavě. ScubaVenture z roku 1993 tě hodí do role potápěče hledajícího pirátský poklad, ale aby ses k němu dostal, musíš nejdřív vyřešit hrůzy puzzle logiky.

Je to primitivní adventura v DOSu, kde grafika vypadá jak věci nakreslené na papíru tužkou a pak oskenované. Text je rozostřený, postavy jsou zmenšená tlachání bez personality, a celkový dojem je takový, jako by si jej někdo udělal v pátou hodinu ráno jen tak pro srandu. Přesto — nebo právě proto — má specifický půvab něčeho opravdu staršího, něčeho, co by klidně mohlo být edukativním programem z druhé poloviny osmdesátek.
Hraje se to v textovém režimu s klikacím rozhraním. Procházíš lokace na mořském dně, sbíráš věci, řešíš logické úkoly a snažíš se odkrýt cestu k pokladu. Mechanika není složitá — jde o nalézání správné posloupnosti akcí a předmětů. Věci se pořádají v inventáři, který zabírá půlku obrazovky. Animace neexistuje, transition mezi scénami trvá věčnost, a když něco vyřešíš špatně, hra ti to bez emocí oznámí a vrátí tě na začátek.

Charm tahle věci spočívá přesně v jejím nekompromisním hloupém prostředí. Není tu nic, co by tě bavilo — nejsou tu humorné texty, nejsou tu animované sekvence, nejsou tu překvapení. Je to jen chladná logika zabalená do jedlého, ale odpudivého obalů. Hru zřejmě tvořil někdo, kdo věřil, že puzzle a příběh o pokladu jsou dostatečné, a všechno ostatní je jen okýnko.

Dnes ji není důvod hrát, pokud nejsi vášeň starého software archivu. V prohlížeči si ji můžeš spustit z nostalgie nebo abys pochopil, co všechno se od Monkeho Islanda čas odseparoval, ale více jak dvacet minut v ní nevydrží ani ten nejzávrtnější retro nadšenec. Je to spíš artefakt — důkaz, že ne všechny experimentální hry devadesátek měly skrytý geniální nápadu.