Vier Gewinnt

Počítač hraje jako člověk, co nikdy nehrál deskovou hru. Připravuje si útoky tři tahů dopředu, pak zapomene na svou vlastní hrozbu a snaží se blokovat tvoje poslední tah. Vier Gewinnt — česky Čtyři v řadě — je přesně to, co název slibuje: počítačová verze klasické desky, kterou máš doma někde v kredenci spolu s Člověče, nezlob se.

Hra vznikla na počítačích IBM PC kolem roku 1990, kdy se každý kousek herní logiky vypisoval v assembleru a paměť se počítala v kilobytech. Deska je klasická: sedm sloupců, šest řad, tvůj symbol padá vlivem gravitace dolů. Tvůj cíl: složit čtyři vlastní značky v řadu dřív, než to stihne soupeř. Počítač si bere červené, ty hrás žluté, prostě a jednoduše.

Ovládání je primitivní v nejlepším slova smyslu. Šipky vlevo-vpravo, Enter aby padla figurka. Pokud by hra měla muziku nebo zvuky, patrně by jsi je vypnul po dvaceti sekundách. Tady tě čeká ticho a černá obrazovka s barevnými symboly. Náročnost jde alespoň nastavit — můžeš si zvolit, jak vysoko má počítač zazávodit. Na nejnižší úrovni vítězíš slepě, na vyšších se aspoň musíš koukat na svá tahy.

Je to nudná hra? Záleží, na co se díváš. Čtyři v řadě není problém, na který by vymyslel algoritmus nějaký matematik, aby dokázal věštit budoucnost. Je to čisté taktické skládání. Počítač byl v devadesátkách vlastně lepší, než překlikat fyzickou desku fyzickou osou — aspoň se hned vrátil k příštímu tahu. Dnes na to koukáš a vidíš, co to je: jakýsi intermezzo mezi těmi pravidelnými hrami a klasickými tábory.

Zahrát si to dnes má smysl jen jako zvědavost: ať vidíš, jak jednoduše vypadaly počítačové hry v létě, kdy jste s kumpány sedávali v nějaké horké chatě s 386-kou a hledali alespoň něco, co není Tetris. Když si to spustíš přes emulátor nebo browser, pochopíš, proč na to tenkrát sáhly matky, když zbyla poslední volná hra v disketě.