Pylon Racer

Pylon Racer vás vysadí do kokpitu letadla a řekne: letěte mezi sloupy a jeďte na čas. Není tu příběh, není tu důvod. Jen ty, pylony a stopky. V roce 1985 byla tahle myšlenka novinka — počítačový let bez munice, bez nepřátel, bez ničeho než čisté fyziky a vlastních chyb.

Jde o simulátor letecké akrobacie na MS-DOSu. Řídíte letoun pohledem shora nebo ze třetí osoby a musíte prolétnout mezi značkami na obdélníkovém závodišti pokud možno nejrychleji. Čím přesnější linie, čím méně zbytečných zatáček, tím lepší čas. Hra vám jej spočítá a uloží do tabulky rekordů.

Ovládání je přímočaré — šipky na směr, mezerník nebo nějaký kláves na plyn a brzdu. Letadlo reaguje trvale, ale ne zrychleně. Má setrvačnost. Chceš-li prolétnout mezi dvěma pylony těsně vedle sebe, nesmíš začít zatáčet až v poslední chvíli. Musíš to spočítat dopředu. První pokus skončí srážkou. Třetí nebo čtvrtý už ne. Pak se učíš létat, ne jen házet kurzorem sem a tam.

Grafika je jednoduchá — polygonální proluka proti pixelovému nebo vektorovému pozadí. Není v tom elegance, ale funguje to. Slyšíš zvuk motoru, kterak se mění podle otáček. Není to skladba, je to textúra. Devadesát minut a věděls bys, jak ta hra v mozku zní.

Pylon Racer neměl následovníka ani kultovní status. Zůstal malou arkadiádou — myšlenka, kterou si vyzkoušel nějaký programátor na svém počítači a vydat ji. Zestárla, ale ne špatně. Grafika už neimpresionuje, ale pohyb letadla, ten cit jeho letu a váhy, to je i dnes cítit.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči chvíli pro zábavu a lásku k původnímu designu. Není to hra pro dlhé večery. Ale na dvacet minut, kdy chceš něco jednoho a prostého, něco, kde vítězí přesnost a trpělivost nad reflexem, Pylon Racer stále funguje.