Frac4D

Když si vezmeš v DOSu Frac4D, čeká tě to, co ti v padesátce minulého století dělal matematik — marný pokus domyslet si, kde je konec. Jen místo papíru máš obrazovku a místo kreslítka kurzor.

Jde o program na generování a průzkum Mandelbrotovy množiny a dalších fraktálů. Zatím nic speciálního — matematik Benoit Mandelbrot zjistil svůj algebraický útvar v sedmdesátkách, na počítačích se vykresloval od té doby. Frac4D ti dává nářadí: můžeš si zoomit do detailu, přecházet mezi Mandelbrotovou a Juliovou množinou, měnit barevné palety. Úplně obyčejný průzkum matematiky na PC, kterou vlastně každý nadšenec v té době měl někde vnímat.

Ovládání je textem — napíšeš souřadnice, hodnoty, parametry. Čekáš na vykreslení. Řeka času zde teče pomalu, stejně jako procesor počítače. Obrazovka s tím grafickým výstupem není nic, co by ti vzalo dech — bublající pixelová čenichová se snaží být krásná, ale to je věc názoru a trpělivosti. Hrát se sem nepřišel nikdo — to je věda, ornament na okraji her, matematik si to vezme domů na svůj stroj a bude si hrát s nekonečnem.

Frac4D je takový ten program, který žil ve vědeckém půlstínu devadesátek. Nebyl bestsellerem, kterého by si pamatovali všichni hráči — byl nástrojem. Přinesl možnost hrát si se svou vlastní verzí Mandelbrotovy množiny bez toho, aby ses musel učit programování. To bylo v té době skoro revoluční.

Dnes je to spíš kuriozita. Fractal Zoomer tě ve správné chvíli upoutá, když máš náladu na matematiku bez stresů. Není to hra, ale také se netvářit nejde — je to věc, co tě jednoduše fascinuje. I když všechno zestárlo, ta čistota v tom výzkumu fraktálů zůstává.