Ta recenzja nie została jeszcze przetłumaczona — pokazujemy oryginał (Čeština).
Barevné kostičky padají z horní části obrazovky a ty musíš myslet na to, kterým směrem je natočit. Crazy Brix je jednoduchá skládačka z devadesátek, která se drží klasického receptu: srovnat tvary, aby zmizely ze hřiště. Nic revolučního, ale právě v tom spočívá její kouzlo.
Hra přišla na trh roku 1999 pro DOS a vychází z lineáže převzaté z legendárního Tetrisu, jenže místo čar pracuje s různorodými tvary připomínajícími kostičky Tetris, jen kulatější a pestřejší. Cíl je znám: zaplnit řádky, aby se smazaly. Čím déle hrám, tím rychleji padají. Hrací plocha se zmenšuje, tlak roste.
Ovládání je přímočaré – pohybuj, otáčej, padej. Bez složitých režimů, bez režimu příběhu. Takhle to vypadalo v kapelích her téhle éry. Grafika je ploché DOS okno s osvětleným pozadím a četnými barvami, která neurazí oko, ale ani se neztělesňuje v paměti. Zvuky jsou minimálně – posloucháš obvyklé pípání při rotaci a splosknutí při dopadu. Nic, co by tě lákalo nosit si to v uších, ale důsledně plní svůj účel.
Crazy Brix je typickou zaplnující hrou z éry, kdy se indie hry ještě nenazvaly indie, protože nebylo kde je vydávat. Existovaly desítky takových titulů – překladů, variant, hodinek zastavených v čase. Zestárly méně než může člověk čekat. Mechanika střídavého myšlení a reflexu je nadčasová.
Pokud chceš pár minut bez zábran, bez příběhu, bez mikrotransakcí a bez nutnosti updatů – tady to máš. Pro milovníka klasických skládaček v prohlížeči či emulátoru to není špatná volba. Nejde o mistrovské dílo, ale o upřímnou, pracovitou hru, kterou si někdo programoval bez velkých ambic a bez čekání na pohanění od influencerů.
old