oldHistorie One Must Fall 2097 — bojovka, kterou financovala pizza
V roce 1994 věřil málokdo, že nejlepší bojovku pro PC ušije parta dvacátníků financovaná z rozvážení pizzy. A přesto: zatímco konzole válčily o to, kdo utrhne protivníkovi páteř efektněji, dorazil z dílny Epic MegaGames titul, ve kterém proti sobě nestojí lidé, ale tuny oceli řízené lidskou myslí. One Must Fall 2097 spojil rychlost Street Fighteru, brutalitu Mortal Kombatu, sprity vyrenderované z 3D modelů a turnajový režim s penězi a vylepšováním — a stal se jednou z nejlegendárnějších shareware her devadesátek.
| Vývojář | Diversions Entertainment (Rob Elam, Ryan Elam, Joshua Jensen, Kenny Chou) |
|---|---|
| Vydavatel | Epic MegaGames |
| Vydáno | říjen 1994 (DOS, shareware) |
| Žánr | 2D bojovka s mechy — HAR (Human Assisted Robots) |
| Technologie | VGA 320×200, sprity renderované z 3D modelů, trackerová hudba, zvukový systém MASI |
| Dědictví | freeware od 1999, Síň slávy GameSpy 2002, open-source remake OpenOMF |
Svět roku 2097 — korporace jménem WAR
Příběh hry je klasicky kyberpunkový a přitom pěkně vystavěný. V roce 2097 jsou národní vlády jen loutkami v rukou nadnárodních korporací a nad všemi trůní jedna — World Aeronautics and Robotics, zkráceně WAR. Firma původně vznikla jako výzkumný institut, který od roku 2009 stavěl Human Assisted Robots (HAR) — obří mechy řízené lidským pilotem, určené pro práci v kosmu. Teď WAR hledá zástupce, který povede kolonizaci Ganymedu, největšího Jupiterova měsíce. Deset stejně kvalifikovaných uchazečů má o tuto pozici bojovat — v HARech, v aréně, na krev. Turnaj má tři účely: rozhodnout, kdo povede Ganymede, otestovat výkon robotů ve stresu a udělat firmě reklamu. Sami tvůrci ho v manuálu nazývají „největším soubojem muže proti muži od dob starého Říma".
Od pizzy k Epicu — jak hra vznikla
Za One Must Fall stojí malé studio Diversions Entertainment a především bratři Rob a Ryan Elamovi, kterým bylo tehdy sotva přes dvacet. Peníze na první prototyp si podle dobových svědectví Rob vydělal jako rozvážeč pizzy — teprve s hotovým demem se podařilo domluvit vydavatelskou smlouvu s Epic MegaGames. Vývoj začal už dřív a pod holým názvem One Must Fall; betaverze vyšla jako freeware v květnu 1993 a — pozor — místo robotů v ní proti sobě stáli obyčejní lidští zápasníci. Finální, kompletně přepracovaná hra s mechy dorazila v říjnu 1994. Na programování se podílel Joshua Jensen, hudbu složil Kenny Chou a design nesl na bedrech Rob Elam. Jako drobná vývojářská lahůdka: sám Rob Elam i zakladatel Epicu James Schmalz se ve hře objevují jako soupeři v turnaji pod jmény Iceman a James.
Proč lidští zápasníci ustoupili robotům
Rozhodnutí nahradit lidi mechy nebylo náhodné a mělo dvojí logiku. Za prvé praktickou: renderovat a animovat robota je jednodušší než přesvědčivého člověka, a šetří to obrovské množství práce s grafikou. Za druhé — a to je na rok 1994 příznačné — tvůrci chtěli mít efektní „fatality" bez politického průšvihu. Když v roce 1993 Mortal Kombat rozpoutal v USA senátní slyšení o násilí ve hrách, bylo trhání hlav a páteří žhavé téma. Roboti řešili obojí naráz: můžete jim vytrhat součástky, roztrhat je na cucky a předvést brutální dokončovací pohyby, aniž by kdokoli křičel o krvi. Elegantní obchodní i designové rozhodnutí zároveň.
Jedenáct strojů zvaných HAR
Srdcem hry je jedenáct robotů — deset volitelných plus tajný jedenáctý, obří Nova, kterou pilotuje finální boss. Každý HAR má vlastní osobnost, tři speciální útoky (Shadow a Nova jich mají čtyři) a v příběhu i svého konstruktéra a rok výroby. Nejde o pouhé přebarvené klony — Jaguar je vyvážený rychlík pro začátečníky, Shadow umí vytvářet své vlastní přízračné projekce, Pyros je pomalý kolos chrlící oheň, Gargoyle létá pod radarem a Chronos dokáže na okamžik zastavit čas. Ve shareware verzi byli hratelní jen tři roboti (Shadow, Thorn, Jaguar), registrovaná verze odemkla celou stáj.
| HAR | Charakter | Ukázkové speciály |
|---|---|---|
| Jaguar | Rychlý, vyvážený, ideální pro nováčky | Jaguar Leap, Concussion Cannon, Overhead Throw |
| Shadow | Vytváří kvazi-reálné projekce sebe sama | Shadow Dive, Shadow Punch, Shadow Slide, Shadow Grab |
| Thorn | Monofilová ostří „krájející kov jako papír" | Speed-Kick, Off-Wall Attack, Spike-Charge |
| Pyros | Pomalý kolos, ohromné ohnivé poškození | Fire Spin, Super Thrust, Jet Swoop |
| Electra | Rychlý, elektromagnetické útoky | Ball Lightning, Rolling Thunder, Electric Shards |
| Katana | Čistá ofenziva, čepele místo rukou | Rising Blade, Head Stomp, Razor Spin |
| Shredder | Jeden z nejrychlejších, umí omráčit | Head-Butt, Flip Kick, Flying Hands |
| Flail | Demoliční jednotka s pětitunovými řetězy | Spinning Throw, Charging Punch, Swinging Chains |
| Gargoyle | Létá pod radarem, titanová křídla | Diving Claw, Flying Talon, Wing Charge |
| Chronos | Manipuluje časem a hmotou | Teleport, Matter Phasing, Stasis Activator |
| Nova | Tajný boss, nejvyšší robot ve hře, rakety a granáty | — |
Deset pilotů a jeden stoletý tyran
Roboti jsou hvězdy, ale piloti dodávají příběhu grády. Až na jednu výjimku (tajemný Angel) jsou všichni manažeři WAR a každý má vlastní motivaci k boji o Ganymede. Dvojčata Crystal a Christian Devroeovi chtějí přes přístup k firemním systémům vyšetřit smrt svých rodičů. Robotický inženýr Ibrahim, penzionovaný triatlonista, je autorem Jaguaru a mentorem řady pilotů. Cossette Akira kdysi sama bojovala v aréně, dokud ji nehoda neupoutala na vozík; navrhla robota Electra. Jean-Paul zná firemní korupci a chce WAR svrhnout, zatímco Kreissackův osobní strážce Raven tajně kuje pikle proti vlastnímu zaměstnavateli.
A ten zaměstnavatel? Major Kreissack, prezident WAR, kterému je podle příběhu 103 let a který zjevně sní o tom stát se císařem. Právě on je finálním bossem v obřím robotu Nova — a abyste se k němu vůbec dostali, musíte hrát na obtížnost VETERAN nebo vyšší. Bez toho příběhový režim skončí dřív, než na tyrana narazíte.
Turnaj, kde prohra ještě není konec
Tohle je funkce, kvůli které se OMF 2097 dodnes vzpomíná. Vedle klasického arkádového režimu (jednohráčová soutěž WAR o post na Ganymedu) nabízí hra plnohodnotný turnajový režim, který se blíží spíš RPG než bojovce. Za vítězství získáváte peníze a ty pak utrácíte za opravy, vylepšení pilotových statistik (síla, rychlost, výdrž), vylepšení samotného robota, nebo výměnu HARa za jiný model. Klíčový rozdíl oproti tehdejší konkurenci: hra po prohře nekončí — pokračujete dál, dokud vám nedojdou peníze na opravy. Mezi zápasy narazíte i na neohodnocené vyzyvatele, jejichž poražením si můžete vylepšit jeden ze speciálních útoků robota. Byla to na svou dobu neobvyklá porce hloubky, kterou většina klonů Street Fighteru II postrádala.
Jak se to hraje — scrap, destruction, hyper a rehit
Základ je čistá 2D bojovka: rychlé roboty, odezvavé ovládání (obzvlášť s gamepadem Gravis) a speciální pohyby zadávané kombinacemi směrů a tlačítek. Místo fatalit má hra dva typy dokončovacích pohybů — Scrap a Destruction — jimiž soupeřova robota doslova rozeberete na šrot. Souboje navíc oživují interaktivní arény: v pěti bojištích číhají environmentální nástrahy, třeba bodce vyjíždějící z tmy, které vám ukrojí kus zdraví. Pro fajnšmekry hra nabízí volitelné režimy: hyper mode zesiluje některé speciály a rehit mode povoluje juggle komba — žonglování s protivníkem ve vzduchu. Po každém zápase navíc komentátor vypíchne nejlepší momenty přiblíženými záběry a fotkou, což soubojům dodává šťávu.
Sprity z 3D modelů a zvuk, který drtí kov
Vizuálně hra předběhla dobu jedním konkrétním trikem: roboti jsou sprity vyrenderované z 3D modelů — tedy stejná technika, jakou o pár měsíců později proslaví Donkey Kong Country, jen v primitivnější podobě. Výsledkem jsou velké, kovově působící mechy, které při poškození odhazují matice, šrouby a plechy, a scéna se otřásá blesky a jiskrami. Běželo to na VGA v rozlišení 320×200×256 barev a rozjelo se už na 386, i když pro plynulou animaci se hodil spíš 486/33.
Neméně zásadní byl zvuk. Joshua Jensen postavil vlastní zvukový engine MASI, který uměl prostorové „3D" efekty — dobový recenzent nadšeně psal, jak byla „místnost bombardována obřími blesky, ve 3D zvuku". Hra podporovala Sound Blaster, Sound Blaster 16, Gravis UltraSound i Pro Audio Spectrum a slušné digitalizované efekty dostali i majitelé prostého Sound Blasteru v2.0.
Kenny Chou, demoscéna a trackerová hudba
Soundtrack je pro mnohé to první, co se jim při vzpomínce na OMF 2097 vybaví. Složil ho Kenny Chou, člen demoscénové skupiny Renaissance, a to v trackeru Scream Tracker 3.0 — tedy stejným způsobem, jakým na demoscéně vznikaly ty nejlepší modulové skladby. Výsledkem je energická elektronická taneční hudba, která přesně vystihuje ponurou kyberpunkovou atmosféru a zároveň žene hráče kupředu. Chou se ke skladbám později vrátil a vytvořil jejich moderní rekonstrukce, které dodnes koluje po SoundCloudu a YouTube. Trackerová hudba navíc znamenala, že na Gravis UltraSound zněla podstatně bohatěji než přes FM syntézu levnějších karet.
Souboje po modemu — možná první online bojovka
Zajímavá kapitola je multiplayer. Původní verze z října 1994 síťovou hru ještě neuměla a dobový recenzent to označil za největší chybějící funkci. Tvůrci ji ale doplnili patchem a hra pak nabídla souboje přes modem, null-modem kabel i protokol IPX po síti. Tím se One Must Fall 2097 řadí mezi vážné kandidáty na vůbec první bojovku se síťovou hrou — v době, kdy většina her tohoto žánru znala jen dva hráče u jedné klávesnice, to byla malá revoluce.
- 1993Květen — freeware beta pod názvem One Must Fall, ještě s lidskými zápasníky.
- 1994Říjen — Epic MegaGames vydává finální One Must Fall 2097 s roboty HAR jako shareware.
- 1999Únor — tvůrci hru oficiálně uvolňují jako freeware s možností nekomerčního šíření a úprav.
- 2002Uvedení do Síně slávy serveru GameSpy.
- 2003Vychází 3D pokračování One Must Fall: Battlegrounds.
- 2013Leden — startuje open-source remake OpenOMF na GitHubu.
Freeware, síň slávy a OpenOMF
V únoru 1999 udělali tvůrci gesto, které z hry udělalo nesmrtelnou legendu: uvolnili ji jako freeware s povolením nekomerčně ji šířit i upravovat. Díky tomu OMF 2097 nikdy nezmizel — koluje po abandonware archivech a rozjede se v DOSBoxu na pár kliknutí. V roce 2002 se dostal do Síně slávy GameSpy. Epic sice plánoval 3D pokračování už na rok 1996 a nakonec ho zrušil, ale v roce 2003 přece jen dorazilo One Must Fall: Battlegrounds — plně 3D, s výrazně vlažnějším přijetím než originál. Nejživější odkaz ale nese komunita: od ledna 2013 se na GitHubu vyvíjí OpenOMF, open-source přepis původního enginu, který přidává moderní síťovou hru, podporu gamepadů a grafické vychytávky — a v roce 2025 se dopracoval do fáze alfa. Málokterá shareware hra z roku 1994 se dočkala tak oddané druhé generace fanoušků.