Ninja Rabbits

Rok 1991, polovina odpoledne, a já seděl před monitorem s pocitem, že název hry nemůže být myšlen vážně. Ninja Rabbits. Ninja. Králíci. A přesto jsem spustil EXE a hrál.

Příběh je přesně tak bizarní, jak název slibuje. Chemická továrna, únik jedovatých plynů, zblázněný svět — a vy jste ninja králík, který to má všechno nějak napravit. MicroValue tahle premisu nepotřebovala rozvíjet, stačilo jim dát hráči důvod mačkat tlačítka. Dostali ho.

Jde o sidescrollingovou akci, kde se váš králík proplétá úrovněmi a rozdává rány do všeho, co se hýbe. Ovládání je jednoduché až prosté — pohyb, skok, útok. Žádná hloubka combo systémů, žádné speciální pohyby vyžadující tříhodinový trénink. Prostě jdete doprava a bijete. Jenže právě ta jednoduchost je zároveň největší slabinou. Po prvních minutách máte pocit, že jste viděli vše, co hra nabídnout může, a zbytek je jen opakování téhož s různými barvami pozadí. Obtížnost kolísá nerovnoměrně a nepřátelé se pohybují s entuziasmem, který by záviděl leckterý programátor arkád — tedy nijak zvlášť přesvědčivě.

Co si z Ninja Rabbits pamatuju nejvíc, je ten zvláštní pocit levné hry, která se snaží být víc, než ve skutečnosti je. MicroValue tehdy cílila na segment trhu, kde rozhodovala cena, ne kvalita, a Ninja Rabbits je toho dokonalý doklad. Grafika zvládá účel, hudba ze Sound Blasteru nezpůsobí trauma, ale ani nevytvoří atmosféru. Celé to funguje jako rychlé odpolední pobavení z roku 1991 — přesně na tu dobu, přesně na ten účel. Zestárlo to věrně svému původu: průměrně, bez pretenzi.

Dnes Ninja Rabbits sedne těm, kdo mají rádi krátké historické artefakty jako svědectví doby — levné DOS akce, které zaplňovaly police v kamenných obchodech vedle her třikrát dražších a třikrát lepších. Pokud hledáte hloubku nebo výzvu, jděte jinam. Pokud chcete strávit dvacet minut s ninja králíkem a neřešit přitom nic závažného, tady to je. V prohlížeči to zvládnete bez instalace a bez výčitek svědomí.