Stojíš před mostem, který vede přes tmu. Po obou stranách je propast. Jediné, co tě udrží, je správně postupovat nahoru, ze strany na stranu, a ujít všem příšerám, co se na tobě pokouší hrát. Moraff's Monster Bridge je velmi jednoduché na papíře, ale v praxi dost záludné.
Jde o logickou puzzle, kterou vydal Moraff v roce 1992 na DOS pro každého, kdo se cítil chytrý. Stojíš na startovním místě, vidíš sít čtverců a musíš se dostat na druhou stranu. Jenže ne všechny čtverce jsou stejné. Některé jsou bezpečné, jiné tě shodí dolů nebo tě chytí nějaká ta přízračná postava. Musíš si zapamatovat, kde jsou ty bezpečné cesty, a pak se k nim dostat skrze posloupnost tahů, které ti hra dovoluje.
Řeší se to způsobem, který připomíná Mix desku. Máš omezený počet tahů, která se ti nabízejí — obvykle něco jako nahoru, dolů, doleva, doprava — a musíš je skládat do posloupnosti, která tě dovede bezpečně přes most. Není tu žádná akce, žádné reflexy. Jde čistě o to si uvědomit, jaká je správná cesta, a pak ji provést bez chyby. Když si ji vezmeš špatně, skončíš v tlamě příšeře a jdeš od začátku.
Dnes to vypadá jako věc, kterou by ti prošla přes mobil během čekání u zubaře. V devadesátkách to ale byla fajn hádanka na těch chvílích, kdy jsi si chtěl trochu maznout mozek bez velkého rizika ztráty zdraví. Vzhled je odpovídající — čárkovaný pixel-art, jednoduché barvy, zvuk spíš na úrovni notifikace, která ti říkala, že se ti něco nepovedlo. Nikdy to nebyl hit, ale pro někoho to byla přesně ta správná dávka logické zátěže ve chvíli, kdy už ti došli vydatelnější věci.
Teď? Zahrála si ji někdo ze zábavy nebo když prohlížel archivy starých sharewarů. Není to hra, co by si ji někdo zavolával mezi přátele. Ale jako nečekávaný objev na archivech starého softwaru si své místo drží. Hra je fajn na to, abys pochopil, jak se myslelo v devadesátkách u jednoduchých logických her. Pokud máš chuť na něco, co tě neomracuje a pouze kouše mozek, Moraff's Monster Bridge by ti vyhovovalo.
old