Manhole

Poklopy. Kdybych v roce 1992 dostal seznam věcí, o nichž bych si řekl, že se kolem nich dá postavit hra, poklopy by na něm nebyly. A přesto tady Manhole od N.K. Dann je.

Zasazení je přinejmenším svérázné. Ve fiktivní zemi Sozz se to poklopů hemží, ale nikoho dosud nenapadlo je zavírat. Dědečkův odkaz je jediné víko, které máte k dispozici, a vaším úkolem je chránit místní obyvatele před tím, aby padali do otvorů v zemi. Jeden poklop, mnoho děr, fronta neopatrných chodců. Jednoduchší premisu si těžko vymyslíte.

Jde o reflexní akci, kde přebíháte s poklopem po obrazovce a zakrýváte díry dřív, než do nich někdo šlápne. Ovládání je přímočaré, tempo se stupňuje a hra vás záhy začne tlačit na pilu — chodců přibývá, díry se mění. Není tu hloubka ani strategie, je tu čistý nátlak na reakce a trpělivost. Přesně ten typ hry, u které jste v devadesátkách ztratili dvacet minut a pak se nestačili divit, jak rychle to uteklo.

Co si z Manholu pamatuji a co ho drží pohromadě, je ta absurdní úspornost nápadu. N.K. Dann to nijakým způsobem nepřekomplikovalo — vzali jeden mechanismus, dotáhli ho do hratelné podoby a vydali. V době, kdy každý druhý titul na DOSu chtěl být buď RPG, nebo střílečka, tohle stálo trochu bokem. Zda to byl záměr nebo jen výsledek omezeného rozpočtu, to dnes těžko říct. Grafika sedí do roku 1992 bez přesčasů a hudební doprovod pravděpodobně také nebyl důvodem, proč si kdo pořídil Sound Blaster. Co zestárlo nejhůř, je délka zábavy — dnešní hráč vyčerpá, co hra nabízí, velmi rychle.

Manhole dnes sedne hlavně těm, kdo mají rádi kratší, jednoduchá retro dílka a neočekávají od nich víc, než co nabízejí. V prohlížeči přes DOSBox je to záležitost na jedno posezení — bez instalace, bez nastavování, bez frustrace ze zastaralého ovládání. Pokud hledáte důkaz, že v roce 1992 se vydávalo opravdu leccos, tady ho máte. A pokud máte doma rozsypané věci po podlaze, tohle vás možná donutí je uklidit. Preventivně.