Klaver

Klaver je jedna z těch her, o kterých postupně zjišťuješ, že existují, až když listolupeš mezi obscurními tituly pro Spectrum. Jde o puzzle či logickou hru vzniklou v dávné éře osmibitu, kdy se indie tvůrci pokoušeli o cokoliv a výsledky byly úplně nepředvídatelné. Taková hra, která dnes nikomu nic neříká, ale v nějaké britské nebo československé místnosti zřejmě někomu sedla.

Konkrétní podrobnosti o hratelnosti Klaveru jsou v prachu času — nemám důvod vymýšlet detaily, které si nejsem jistý. Co víme, je, že se na Spectrumu pohybuje řadu grafiky, která už kvůli výkonu toho osmibitu nemůže být nijak ambiciózní. Jméno napovídá, že by se mohlo jednat o něco hudebního nebo hratelně abstraktního, ale s největší pravděpodobností jde o prostou logickou skládanku či reflexivní hru s minimální animací.

Hrát si Klaver znamená strpět tlačítka na klávesnici bez jakýchkoliv grafických vychytávek a bez soucitu. Pokud vůbec existuje návod, je buď na papíře v staré skříni, nebo se jednalo o kousnout, zjistit pravidla stylem pokus-omyl. Tyhle hry byly typické — tvůrci se spoléhali, že hráč je dostatečně zvědavý a trpělivý na to, aby sám zjistil, co se vlastně má dít.

Klaver reprezentuje éru, kdy nebyly hry navzájem kopírované milionkrát. Každá byla maličký ostrov vlastní logiky a pravidel. Dnes to znamená, že takové hry vypadají jako artefakty — zajímavé, ale ne proto, že by byly zábavné, nýbrž proto, že jsou cizí.

Pokud máš záměr vykopat si z archivů všechny забытé spectrumovské tituly a zkusit si je, Klaver je jedním z těch, na které narazíš. Nejde o legendu ani o hru, která by něco změnila — je to prostě kousek historie, který se dá zkusit v prohlížeči přes emulátor. Hodí se spíš pro ty, kdo sbírají zajímavosti než pro ty, co chtějí bavit se zábavy.