Johny Melabo

Johny Melabo je jedním z těch titulů, na který si při zmínce ZX Spectra možná nikdo nevzpomene — a je to škoda. Tahle hra totiž patří do kategorie her, které se za svojí dobu na Spectrumu objevilo hromada, ale zůstaly v anonymitě. Není to blockbuster, není to kultovní klasika, je to prostě hra, která existuje.

Jde o skromný akcijní titul, který se snaží vzbudit dojem, že hráč řídí postavu skrze různé překážky a nepřátele. Ambice nejsou vysoké — grafika je jednoduchá, animace minimální, hudba tahle kategorie her často ani neměla. Na Spectrumu to nebyla výjimka. Hra se spoléhá na jednoduchost, což někdy funguje, někdy ne.

Ovládání je typické pro dobu — směrové klávesy pro pohyb, další klávesa pro skok či akci. Pokud jsi kdy hrál nějaký z tisíců jednoduchých akcioláků na Spectrumu, víš, co čekat. Johny Melabo není zřídilka ani génius. Je to spíš snaha autora vytvořit něco hranitelného s omezenými prostředky. Někdy se mu to daří, někdy padá na tvrdý kamenný důl frustrujících chyb v level designu.

Co na ní zajímavého je? Právě to, že ji nikdo nezná. V devadesátkách existovaly tisíce takových her — amatérských pokusů, skromných publikací indie tvůrců, které se rozmnožovaly na kazetách a diskách mezi kamarády. Johny Melabo je součástí právě tohoto neatraktivního, ale autentického ekosystému domácího počítače osmdesátek a devadesátek.

Komu se dnes hodí? Především těm, které zajímá, jak vypadal průměr — ne vrchol, ne dno, ale to, co tvořilo kostru tehdejší herní kultury. Pokud chceš rozumět ZX Spectrumu skutečně, musíš projít i tímhle — obscurními tituly, které dnes svítí jen v emulátoru a archivech. Johny Melabo je v tomhle ohledu svědkem doby.