Isle Of The Dead

Rok 1993, zvuk modemu ještě nikoho neobtěžoval a já seděl u monitoru s tím specifickým pachem plastu, který se přehřívá. Isle of the Dead jsem tehdy spustil poprvé a první, co mě přivítalo, byla krev. Hodně krve.

Rainmaker Software vydal tuhle kuriozitu v době, kdy se žánrové škatulky teprve psaly. Isle of the Dead je v první osobě, odehrává se na ostrově plném zombií a technicky vzato jde o hybrid — část dobrodružné hry, část střílečka, obojí dost primitivní. Hráč hraje za muže, který ztroskotá na ostrově obývaném nemrtvými, a cílem je logicky přežít a dostat se pryč. Zápletka je přesně tak tenká, jak zní.

Pohyb po ostrově probíhá v pseudo-3D prostředí, podobném raným Wolfenstein-ovým pokusům, jen bez Carmackovy elegance. Svět je skládaný z dlaždicových segmentů, orientace v něm se rychle mění v bloudění ve stylu „tohle jsem tu přece už byl". Adventurní složka obnáší sbírání předmětů a jejich použití, střelecká složka spočívá v tom, že na vás věci lezou a vy do nich střílíte. Obtížnost je místy neférová způsobem, jakým uměly být neférové hry tehdy — ne záměrnou výzvou, ale prostě tím, že autoři na balancování pozapomněli.

Proč si Isle of the Dead vůbec někdo pamatuje? Především pro tu atmosféru lacině filmového hororu, kterou se hra přes všechna technická omezení snažila vybudovat. Gore bylo v roce 1993 ještě schopné šokovat, a Rainmaker s tím vědomě pracoval. Hra vyšla ve stejném roce jako Doom, ale technologicky byla o generaci níž — přesto měla svou specifickou náladu osamělého, zhnilého ostrova, která funguje dodnes lépe než její mechaniky. Co špatně zestárlo? Prakticky všechno hratelnostní. Bludiště bez mapy, nejasné puzzly a ovládání, které toleruje trpělivé.

Dnes Isle of the Dead sedne především těm, kdo chtějí pocítit, jak vypadala éra před tím, než si žánry vůbec uvědomily, že jsou žánry. Je to dokument doby víc než zábavná hra — přesto má v prohlížeči přes DOSBox něco, co moderní tituly záměrně napodobit nedokážou: ten pocit, že tohle někdo opravdu vyrobil v garáži, s nadšením a bez záchranné sítě. Pokud vám taková podívaná nevadí, strávíte s ním příjemnou hodinu v historickém muzeu té nejlepší kategorie.