halloween_harry_shareware

Když se v devadesátkách objevila shareware disketa s něčím jménem Halloween Harry, člověk kouknul, jaký je tam obrázek, a buď ji ihned smazal, nebo ji třikrát za sebou zahrál. Upřímně jsem neviděl prostředí.

Jde o jednoduchý run-and-gun, kde se pohybuješ po obrazovce zleva doprava, střílíš do letících netopýrů a různých příšer a sbíráš mince. Harry je kluk v oranžovém kostýmu s pyšným výrazem na tváři, který by spíš balil cukroví ve fabrice než aby se proplétl půlkou hřbitova. Jednotlivé úrovně jsou ozdobeny motivy na motiv — dýně, kostry, závěsy na stromech — pokud se dá za kvalitu považovat otěrkání tří barev a vykreslení srdce, které mrkne pokaždé, když si vízíš život. Hra si samozřejmě není vědomá ironie. Myslí si, že je hororová a děsivá.

Ovládání je zásadně jednoduché. Tančíš tam a zpět, zmáčkneš mezerník a vyletí ti z pistole papírek. Během chvíle zjistíš, že nepřátelé letí vzorcem, že jsou předvídatelní a že Harryho oranžový oblek ho vidí každý na čtyři bloky. Střílení je tuhé, pohyb je tuhý, skákání je tuhé. Jednotlivé úrovně trvají pět minut, protože nejsou nijak propracované — jen postavíš figurku tam, kde je horda ostatků, a čekáš, až si něco vymyslí, co nedělá. Těžkost není v chytání, ale v tom, že tvé vlastní pohyby jsou pomalejší než mozková činnost průměrného těl pálky. Chybějí ti zbrojovny, schované zákoutí, cokoliv, co by roztříbilo ten nuda.

I tak se tohle hrávalo. Shareware byl v devadesátkách špína — každej měl tucet her, kterých si nikdo nepamatuje, a Halloween Harry mezi ně patří bez servítky. Výrobce to věděl, proto tu hru rozdal zdarma a počítal s tím, že ji čtyři lidé vyzkoušejí a jeden jí věnuje padesát centů. Grafika se kouká na retro chvíli, pak se kouká špatně. Hratelnost byla omezená už v dobu vydání. Dnes je to bez okolků dokument z éry, kdy se hry dělaly proto, aby existovaly, ne protože měly na to co říct.

Kdo si ji teď klikne přes emulátor či prohlížeč, vidí historickou kuriozitu a ne hru. Pokud tě baví archeologie počítačů a můžeš se smát na věci, které nejdou ani v tom nejzazším webovém čítárně přehrát správně, je to zajímavé. Jinak tu nejsou ani příšery, ani skok, ani nic, za co by si ji člověk pamatoval. Škoda času.