Game Screens II

Honit barevné čtverečky po černé obrazovce — to se ve spektrumovských hrách počítalo za vtip. Game Screens II to bere vážně. Je to zbírka logických miniher, která se snaží dokázat, že na osmibitu se dá víc než střílení a skákání.

Hra vás střídavě vrhá do jednotlivých screenů, každý s jiným principem. Jeden vás nutí posunovat bloky do správné pozice, druhý vyžaduje propojit čáry, třetí chce, abyste zvládli pohybové puzzle. Nic extra sofistikovaného — to by Spectrum tehnicky nezvládl. Jde o to, aby každá úroveň měla svou logiku a aby přechod mezi nimi byl šok.

Ovládání funguje bez zbytečného řemesla. Kurzorové klávesy, potvrzení — hotovo. Chvilku trvá, než si zvyknete na to, že každý screen má vlastní logiku a vy si musíte rychle přepnout mozek. Není to hra, která by vás chválila za pokrok. Nemá ani bodů, ani časovače. Stisknete klávesu, puzzle se vyřeší nebo ne, a jdete na další. Někdy je to frustrující, protože návod chybí a musíte si pravidla dedukovat z obrazovky. Jindy je to osvěžující — nikoho nezajímá, jak jste se dostali do cíle, jen že jste tam.

Game Screens II není hra, kterou byste hrály kvůli příběhu nebo grafice. Je to cvičenec. Vznikla v éře, kdy se kvalita měřila tím, kolik puzzle zvládnete za večer, a jaké zajímavé situace přitom zažijete. Na Spectru to byla rarita — víc her sledovalo jednoduchou recept, tenhle titul si dovolil experimentovat.

Dnes je to kuriozita. Barevná, přesně definovaná, bez sentimentu. Jestli vám nevadí, že uvidíte sadu miniher bez kontextu a bez cíle než si hrát, sedne vám. Nejde o to, abyste ji "prošli" a zavěsili jako trofej. Jde o to, abyste pár minut koukali, co se tam děje, a pak se vrátili na něco, co vás víc chytí.