Flipper se na obrazovce počítače chova jako rozmazaný sen. Enchanted Pinball z roku 1989 není hra, kterou bys hrál proto, že by se podobala skutečnému flipperu — je to spíš pokus získat peníze z retro nadšenců, kterým chyběl pinball v domě. A dostane to tím víc než zaslouží.
Leží to v podstatě všechno v názvu. Máš kulička, máš bumpers, máš ramena na spodu. Cíl je klasický: střílej koule, vyhýbej se jejich pádu, sbírej body, postoupuj na další úrovně a doufej, že ti ta animovaná zatočka na pozadí stojí čekání. Hra běží na dospělém PC s procesorem, který by zvládl víc než jen měnit barvu píku v závislosti na poloze kuličky.
Mechaniky jsou přímočaré — ovládáš ramena levým a pravým tlačítkem, kulička se pohybuje podle fyziky, která není fyzika. Padá, když chceš, aby padala. Skáče jinam, než bys čekal. Flippery reagují s takovým zpožděním, že se cítíš jako muž v těžkém skafandru, který se snaží udělat něco v rouše. Pinball měl vždycky štiku — aby fungoval, potřebuje tu správnou vážnost těchto věcí. V Enchanted Pinballu cítíš spíš frustraci ze strojů, co dělají, co se im zlíbí.
Ve své době to byla přijatelná návštěva — barvy byly živé, zvuk ping-pong-pong byl aspoň přítomen. Ale už tehdy existovaly lepší flippery. Hra si vlastně nic moc nepamatuje, protože nikdo moc nic nezapomněl. Zestárla prostě, jako všechny hry, které si nestoupnou na to, co dělají dobře, a místo toho se snaží být všeho trochu.
Dnes je to především archiválie. Pokud tě zajímá, jak vypadaly počáteční pokusy o pinball na domácích počítačích — jak si vývojáři nebyly jisté, co vlastně dělají — pak si ji jdi zahrát. Bude to zábava odlišného druhu, než si asi představuješ. Ale pokud chceš hraní, ne jen vzpomínkový kabaret, mám pro tebe zprávu: existují lepší volby, i z téhož období.
old