This review hasn’t been translated yet — showing the original (Čeština).
Klikáš do jamky, počítáš kuličky na prstech a přemýšlíš, jak soupeř teď zahraje. Wari je hra starší než šach, a když ji v roce 1994 někdo zabalil do DOSovského rozhraní, věděl, co dělá — tenhle africký klasik nepotřebuje animace, jen tvůj mozek a strategii.
Jde o jednu z nejstarších tahových her vůbec. Máš čtyři řady jamek, v každé po šesti dírách, a v každé dírce několik kuliček. Tah spočívá v tom, že si vezmeš kuličky z jedné jamky a postupně je rozsypáš do dalších. Kdyby ses dostal do poslední jamky svého řadu, když ještě máš kuličky v ruce, pokračuješ na druhou stranu. Cílem je nasbírat víc figurek než soupeř — a to se stane, když skončíš na soupeřově straně, kde pak vyzdobeš jeho jamky. Jednoduchý concept, ale strategická propast, která se otevírá po pár tazích.
Počítač tady není žádný rozpustilý asistent. Vybírá si svoje tahy s tím vzduchem někoho, kdo zná hru lépe než ty, a jejich kvalita se mění s úrovní obtížnosti. Grafika je spíš funkční než lákavá — herní deska, čísla, tlačítka. Žádná snaha o vybroušenost. Ale tohle není hra o tom koukat; je to o tom myslet. Interface je jasný, což je u tahového turnaje všechno, co potřebuješ.
Wari měl v devadesátkách zvláštní post — nebyl to blockbuster, který by ti zářil očima, ale byla to hra, kterou sis stáhl, když tě nudila šachová strategie a chcel si něco exotičtějšího. V nástrojích pro mentální cvičení měl své místo, podobně jako Sokoban či китайské šachy. Dnes si to spíš hraješ nostalgiou — vzpomínáš, jak jsi prohrabal desku tři hodiny, aniž by ses hýbal ze židle.
Když ses vrátíš k Wari dnes v prohlížeči, zažiješ to, co se nestává — hra se nezestárá. Pravidla jsou stejná jako před tisíciletím. Počítačový soupeř tě pořádně potrápi, aspoň když si zvolíš vyšší obtížnost. Není to klikačka, není to příběh — je to čistá logika v nejjednoduššící podobě. A právě proto se k ní vrací táhne.
old