Tris

Když se rozhlédneš po DOSovských archivech, zjistíš, že neznáš všechno. Tris z roku 1997 je takový tichy tichoun — hra o skládání barevných kostiček na obrazovce, která si z bublinkové mánii vzala jenom chuť ke sjednocování stejných věcí vedle sebe.

Jde o puzzle, kde padají barevné trojúhelníky a ty je musíš rozmisťovat tak, aby se pokud možno spojily s ostatními stejné barvy a zmizely. Obrazovka se postupně zaplňuje, prostor ubývá, a když už se nedá nic dělat, je konec. Bez příběhu, bez dramatických střihů — čistá mechanika, která si vytahuje doživotní adikci z jedné jedité smyčky: pozři, rozhodněte, vítej selhání.

Samotné hraní je pomalučké a prům nač — kostičky padají bez zájmu o tvůj stav duše, ale ta pomalost má i své kouzlo. Nad každým tahem máš čas přemýšlet. Grafika je příslušně jednoduchá, zvuky jsou tam jen proto, aby tě oznámily, co se stalo, a ani toho moc není. Hraje se to v DOSu, takže obrazovka je malá a ostrá jako špendlík, a to je vzhledem k podstatě hry vlastně fajn.

Tris se dnes neví, protože se narodil v rozpočtu, kterému chyběly peníze na marketing a hvězdné jméno. Tris 1997 není žádná revoluční hra, ale je to důkaz, že puzzle zábavu nemusí vyrábět jen uznávaní výrobci. Stejný druh hry se pak začal masivně množit na mobilech a browsergamech — tady máš jeho tichého předchůdce.

Komu dnes sedne? Těm, kterí si chtějí zacvičit mozek bez velkých ambic. Není to nic extra, ale ani to není nuda. Pokud máš chuť na chvíli se ponořit do světa, kde neexistuje nic než padající tvary a jejich konec, webový emulator tě pozve dovnitř bez závazků.