Empereur, L'

Pokud sis kdy myslel, že stavět antické město je jednoduché, Empereur tě rychle vyvede z omylu. Jde o francouzský strategický simulátor z počátku devadesátek, kde se stáváš správcem starověkého Říma — musíš rozšiřovat území, budovat stavby a udržovat spokojené občany, zatímco se snažíš nepropadnout ekonomicky ani neskončit přepadený barbarským kmenem.

Hra funguje jako klasická stavební strategie, kde se v jednotlivých misích učíš postupně složitějším úkolům. Na mapě rozmisťuješ dělníky, stavitele, vojáky a magistráty; každá jednotka má svůj účel a tempo práce. Musíš hlídat, aby měl lid dost jídla, aby do města přitékaly příjmy ze zdrojů a obchodu, a zároveň držet na uzdě rozpočet. Není to tak intuitivní jako pozdější tituly — menu jsou hustá, hlášky často zbytečně dlouhé a orientace v rozhraní vyžaduje zvyk.

Mechaniky jsou svým způsobem pokročilé na svou dobu. Stavby si vzájemně „dělají konkurenci“ — pokud jeden účel spolkne všechny dělníky, budou chybět jinde. Hlídáš si počty různých tříd obyvatel, čekáš, až se zvednou tarify na zboží, a plánuješ dlouhodobě. Není tu prostor pro klikání bez myšlení. Tempo hry je pomalé, někdy až uspávající — a o to hůř, když se všechno sesype a musíš zkoušet znovu.

Empereur nemá ambici balit zábavu do lesku a neskutečného tempa. Je to hra, která chce, aby ses zamyslel. Grafika je funkční, zvuky jsou spíš dekorativní a hra se dívá na svět přes suchou tabulkovou logiku. Pro toho, kdo miluje Rome: Total War nebo jakoukoli strategii bez střílení, bude archaická.

Dnes už existují lepší volby v tomto žánru — Cities: Skylines a podobné mají průhlednější systémy a radostnější výsledky. Ale pokud se chceš vrátit do doby, kdy se strategie nemusela bát nudit, a chceš pochopit, odkud se ty později pohodlnější hry vzaly, Empereur se dá hrát přes emulátor. Je to jako návštěva muzea — poučná, ale ne zásadně zábavná.