Body Slam All-Star Wrestling

Zápasník padá na záda a já stisknu správné tlačítko v správný čas. Nebo ne. Body Slam All-Star Wrestling je simulace wrestlingu z středu devadesátek, kdy si každá podnik myslela, že timing-based minihrami vyřeší jakýkoli problém. A někdy měla pravdu.

Jde o jednoduchou arcade věc: vybereš si wrestlera, postavíš se soupeři a během zápasu zadáváš příkazy. Útok, obranu, speciální move — vše závisí na tom, jestli stiskneš klávesu přesně ve chvíli, kdy se ti zápas o to pokusí požádat. Jsou tady různé techniky, postupy z matení, snahy o pin. Grafika je primitivismu co si vezmeš — figurky se pohybují v pomalém tempu, publiku chybí jakákoli animace, komentátor je ticho. Zvuk existuje, ale spíš si ho do paměti doplňuješ sám.

Zábava je v tom, že se musíš soustředit. Jeden špatně zmáčknutý timing a dělník na tobě sedí. Dva špatné timningy a máš prohrách. Hra ti za to nedává druhou šanci a taky se nesnažit vysvětlovat, proč se to stalo. Je to prostě hru, která od tebe chce pozornost, a v devadesátkách, když jsi nemohl jednoduše hodit padělko do přístavu a koukat na animaci, byla tato přímočarost osvěžující. Zápasy jsou krátké a rychlé. Nejde o to porazit něco neforemného — jde o to vstoupit, udělat svých pět minut a odejít.

Časem tě hra unaví. Druhý zápas bude cítit stejně jako první. Třetí stejně jako druhý. Replay hodnota existuje jen v tom, že si můžeš vyzkoušet jiného zápasníka a koukat, zda má stejné techniky, jenom s jinou barvou obleku. Grafika nebyla oslnující ani tehdy, a teď je to jen pixelový mlh.

Dnes si ji zahraji v prohlížeči, když si chci na chvíli vyzkoušet, co si Krupička myslela o tom, jak má vypadat hra, kdy jsi hráčem a zápas je jen řada tlačítek. Je to svědectví o éře, kdy se nikdo nesnažil simulovat realitu — jen ji hra zatím fungování svých pravidel. Pokud se ti líbí věci bez omaluvy a bez servítků, sedne ti to.