Battlesport

Battlespotu se dnes nikdo nepamatuje, a to z dobrého důvodu. Jde o sportovní simulaci z devadesátek, kterou rozdělila doba. Psalo se 1997, kdy PC hráči ještě věřili, že počítač zvládne cokoliv lépe než realita. Ani to nebyla lež, jen… špatná volba u tohoto konkrétního kusu.

Battlesprt je něco mezi futuristickým sportem a robotickým simulátorem. Hraješ muže či ženu v obranném oděvu, ve kterém se pohybuješ po aréně a snaží ses porazit soupeře kombinací pohybu, střelby a fyziky. Mělo to být futuristické, stylové, dynamické. Vypadá to, jako by designéři viděli videa z Quaku a mysleli si: „A co kdybychom to dali do sportovní simulace?"

Ovládání je sice technicky funkční, ale připadá těžkopádné. Pohybuješ se tankově, střílíš podle logiky, která ti připadá zbytečně složitá. Chybí ti intuitivní cit pro to, co se v arénce děje. Zpětná vazba od hry je minimální — nevíš pořádně, co si jít vzít, kam jít, proč ses zrovna zabil. Kamera se motá, fyzika se tváří vážně, ale vnitřní logika hry se schází s logikou hráče někde mimo realitu.

Jako sportovní simulace to nezvládá — chybí jí karisma a srozumitelnost. Jako akční hra je příliš volná a lhavá. Zůstává uprostřed: ne dost zajímavá na to, aby tě přitáhla, ne dost špatná na to, aby byla komicky oslňující. Jen nudná, s tím zvláštním pocitem, že tvůrci věřili, že vynalezli něco revolučního.

Dnes ji můžeš zkusit v prohlížeči spíš ze zvědavosti než ze snahy zažít klasiku. Chvíli v ní pobrodíš a pak si vzpomeneš, proč si ji nikdo nevybavuje. Nebyl to průlom, nebyl to přehmat — byl to jen pokus, který se nepovedl.