The Dancer

Když do Spectra někdo nafackoval hru o tanečníkovi, zřejmě měl v hlavě něco mezi Pacmanem a tanečními hrami osmdesátek, které tam teprve měly vzniknout. The Dancer je právě tím kuriózním pokusem — interaktivní čmáranicí, kde se na černém pozadí pohybuje postava a snaží se něco dělat s věcmi kolem ní.

Hra se tváří jako jednoduchá logická úloha. Postavička se pohybuje po obrazovce a má sbírat nebo vyhýbat objektům — pravdu řečeno, po pár minutách není jasné, co je vlastně cílem. Spektrum bylo limitované, takže grafika je to, co vidíš: pár čar a pixelů. Zvuk buď chybí, nebo je tak minimální, že si ho nemůžeš vybavit.

Ovládání funguje tak, jak si představuješ — směrová tlačítka táhnou postavičku, zbytek je improvizace. Aby hra nebyla úplně bez nápravy, má alespoň nějaké oživení v tom, co se na obrazovce děje. Chvíli vidíš, jak se tvoje střívlínek pohybuje, pak ztrácíš zájem. Nejde o to, že by hra byla špatná; spíš je to pokus, který se nepovedl tak, aby ti při hraní naskočil adrenalín.

The Dancer dnes funguje hlavně jako doklad toho, že někdo se v osmdesátkách pokusil vytvořit něco, co by bylo na Spectra až příliš ambiciózní. Výsledek je spíš experimentem než zábavou. Nemá čeho se aspoň chytit — ani vtipného designu, ani výzvy, ani příběhu, který by tě táhl dál.

Pokud si chceš zahrát historickou kuriozitu a chceš vědět, jak vypadalo programování na hranici toho, co Spectrum zvládlo, je tu místo. Jinak jde spíš o učenou věc — podívat se, skasovat a jít dál k titulům, které ten čas a paměť Spectra lépe využily.