Commander Keen 2: The Earth explodes

Pamatuju si, jak jsem v devadesátém prvním seděl u monitoru a v ruce držel tři diskety najednou — protože Keen přišel jako trilogie a vy jste je prostě museli mít všechny tři. Dvojka šla do diskové mechaniky hned po jedničce, téměř bez přestávky.

Commander Keen 2: The Earth Explodes je druhý díl úvodní trilogie Invasion of the Vorticons od id Software, vydaný koncem roku 1990 pro MS-DOS. Mladý Billy Blaze v helmě z football přilby tentokrát nezachraňuje svou vesmírnou loď na Marsu — míří přímo na obří nepřátelskou loď kroužící nad Zemí, která je naprogramovaná k totální destrukci planety. Zápletka je přímočará, cíl jasný: najít a zneškodnit stroje určené k likvidaci.

Hratelnost je přesně tam, kde ji jednička zanechala — žádná překvapení, žádná revoluce. Stejný engine EGA, stejný pogo tyč skok, stejné plynulé scrollování, které tehdy vyrazilo dech, protože na PC to prostě nešlo. Nebo se tak aspoň myslelo, než John Carmack dokázal opak. Úrovně jsou oproti prvnímu dílu o trochu komplikovanější, nepřátelé agresivnější, ale kdo prošel jedničkou, sedne si a pokračuje bez mrknutí oka. Ovládání je přesné, obtížnost férová, jen místy trochu nahodilá v rozmístění nepřátel.

Dvojka je přesně to, čím stará poznámka říká, že je — spíše rozšíření než samostatný titul. Id Software tehdy neměl čas ani důvod vymýšlet kolo znovu; trilogie se prodávala jako celek přes Apogee a druhý díl byl prostě prostřední článek příběhu. Drží tempo, neseká tempo, ale ani neposunuje hranice. Co zestárlo dobře: grafika má stále ten nezaměnitelný EGA šmrnc a Keen jako postava funguje. Co zestárlo hůř: bez kontextu trilogie působí hra jako půlka věty.

Dnes ji doporučuju hlavně těm, kdo chtějí projet celou úvodní trilogii v jednom sezení — a to stojí za to. Jednotlivě hraná dvojka je krátká a trochu beztvará, ale jako druhá třetina příběhu o zachraňování Země sedí přesně na svém místě. V prohlížeči přes DOSBox ji dohrajete za jedno odpoledne a možná si u toho vzpomenete, proč bylo pogo tyčí skákání před třiceti lety tak uspokojivé.