Commander Keen 7 - The Keys of Krodacia

Kdy přestane být Commander Keen nový? Kdy se z jednoho z architektonických pilířů péčovské platformovky stane jen jméno na krabici? Odpověď zní někdy kolem roku 2006, kdy se rodina Keen ocitla v rukou fandů, a vznikla tak fanouškující pokračování plná dobře míněné únavy.

Jde o platformovku zasazenou do sci-fi světa Krodacie, kterou má Keen prozkoumat, sbírat věci a zvládat překážky. Pokud jsi hrál kterýkoli z originálních dílů z devadesátek, víš, co tě čeká — skákání po platformách, střílení malých míčků do nepřátel, kolekcionování předmětů. Geometrie levelů vychází z tradičního návrhového playbooku: vrstvené platformy, vertikální průzkum, pár schovaných schodů do tajných místností.

Mechanicky se nic podstatného nezměnilo, a to je vlastně problém. Keen 7 se drží původního receptu tak přesně, že to působí jako něco, co by mohlo přijít třeba v roce 1991, ne o patnáct let později. Pohyb není tak fluidní jako v modernějších platformovkách, skok se nekontroluje s finančností pozdějších her — je těžkopádný, spíš mechanismus než pocit. Leveldesign je korektní, ale bez jiskerky originality. Při hraní se nudíš spíš než brveníš.

Grafika a zvuk zůstaly věrné retro estetice — pixelart v tónu původních her. To by mohlo fungovat jako ústupek nostalgi, jenže ani to není provedeno s takovou péčí a invencí, aby to stálo za pozornost. Jsou to prostě přijatelné kopie toho, co už bylo čtyřikrát lepší.

Co Keen 7 nedělá, je nic, co by tě dosud na originálních dílech bavilo. Nepřináší nové mechaniky, neosvěžuje žánr, nezvyšuje laťku. Je to jako návštěva muzea — správně, ale bez energie. Fanouškovská práce, jistě, ale práce bez vášně na plátně.

Zkus si ji dnes? Jen když máš zvlášť hlubokou vodu na srdci po klasických Keenech a chceš si jen potvrdit, že sláva je za vámi. Jinak je tu desítka originálních her, které tě bavit budou mnohem víc.