BuBu

Chvilka ticha. Pak rozjasnění — jsou to bubliny. Bubliny, kterými se hraje, kterým se nařizuje, kterým se maří život. BuBu je arcade puzzle z poloviny devadesátek, kde pálkou odrážíš střelené guličky a snažíš se zničit všechny ty barevné koule na obrazovce. Jednoduché jako nic. Přesně takové věci se v té době psaly na koleni a distribuovaly na pirate CDčkách.

Jde vlastně o variantu Breakoutu — maluješ si prostor kolem pálky, kterou pohybuješ myší sem a tam, aby ses bublinama pohádal. Každá zničená bublina ti přidá body. Nová vlna, pokud se ti podaří všechny srazit. Tahle jednoduchá smyčka se opakuje tak dlouho, dokud si nepamatuješ, co tě ve hře čeká. K ovládání stačí myš a čas — toho máš spoustu, protože kulička letí chmelem a ty si mohou v klidu porozmyslet.

Grafika je primitivní a bez nadsázky. Barvy jako ze starého monitorku, zvuky odpovídající síle počítače z roku 1995. Vlastně to svým způsobem funguje — není to únavné, jen nekřičí na tebe žádnou atmosférou. Je to jako když koukáš na retro hru a víš, že to je retro hru. Nic víc se nečeká.

Hratelnost se drží solidně dlouho, než si uvědomíš, že nových nápadů už nepřichází. Nové levely vypadají jako kopie té předchozí, jen s jinými barvami. Po dvaceti minutách víš, co tě čeká. Po čtyřiceti minutách tě to začíná nudit upřímně — pokud sis to už nekoupil v případě, kdy si to právě teď zkoušíš v emulátoru.

Dnes si ji zahraješ především z nostalgie nebo když ti chybí něco bez přemýšlení. Není to špatné, ale není to ani výjimečné. BuBu je archivní záznam doby, kdy si úplně každý myslel, že si může udělat vlastní puzzle hru a všichni si ji chtěli vlastnit. Výsledkem byl hromadný průměr se spoustou klonů. Tohle je jeden z nich.