Když se zapneš program bez očekávání, co bude následovat, a vůbec ti to nebere — to je ANSI Music. Nejde o hru, ale o demonstraci, která se rozhodla zvukem a barvami vyměňovat si noty s tím, kdo ji spustí. Prostě seděls u počítače s MS-DOSem a koukal na to, jak se obrazovka chvěje podle zvuků, které zní jako by z něčeho mezi tím, co by hrála jukebox a co by dělal startavací sekvence z vědeckofantastického filmu.
ANSI Music není nástrojem na tvoření hudby, ani nejde o interaktivní zážitek v klasickém slova smyslu. Jde o technickou exhibici. DOS-ovský počítač vydává zvuky pomocí integrovaného reproduktoru — toho špinavého, bezútěšného pískavého součástku, který byl ve stroji vestavěný jako nutné zlo. Tvůrce (nebo tvůrci, není jasné kdo) si vzali ANSI sekvence — ty kódy, kterýma se dalo ovládat barva textu a pozice kurzoru na černé obrazovce — a propojili je s generátor zvuků. Výsledkem je barevné třeštění údajů, které se tváří jako výstavní předmět mezi hudbou a vizuálem.
Ovládání nebo hraní se zde nejedná. Spustíš to a koukas. Zmáčkneš klávesnici, možná se něco změní, ale nejde o vstup v tom smyslu, jak ho chápeme u her. Obrazovka žije svým životem — barvy pulzují, znaky mrzačí, zvuky vrčí a pískají. Je to jako koukat na chybu v systému, která se náhodou stala krásná. Někdy to začíná rytmicky, někdy to degeneruje do halucinace. Po pár minutách už není jasné, jestli chceš to sledovat dál, nebo jestli ta tvá mysl hledá v tom všechen porádek, který tam není.
Co z toho zůstane v paměti? Nejspíš právě ten pocit — že ses podíval na něco, co není určeno být hraním, ale zažitím. V 90. letech se takovýchto věcí prodávalo na diskách jako "demo scene" — soutěže programátorů o to, co všeho se vejde do paměti a jak krásně se to dá udělat s minimálními zdroji. ANSI Music je na jedné straně pozůstatek toho času, na straně druhé něco, co dnes vypadá jak archaická instalace. Technicky to funguje. Esteticky? To je na každém z nás.
Chceš-li vidět, jak se zvuk a obraz mohly propojovat v éře, kdy to byl technický zázrak, ANSI Music je svého druhu artefakt. Dnes ho seženou přes prohlížeč na retro webech, a pokud máš čas a kuriozitu, můžeš si vzít pár minut na to, abys viděl, co se dalo vymyslet, když byl prostor neomezený a nápady bez hranic. Čekej ale všechno ostatní než hru.
old