The Width of the World

Nevím, co se děje, ale stojím na kraji něčeho podivného a čekal jsem na něco úplně jiného. The Width of the World je puzzle hra na ZX Spectru, která nejde do krabice — a to je právě to zajímavé. Místo tradičního příběhu či jednoznačného cíle nabízí spíš hádanku, kterou si hráč musí vyložit sám.

Na Spectru jste byli zvyklí na jasné věci: skákej, střílej, sbírej diamanty. Tady se ocitáte v abstraktním prostředí s minimalistickým designem. Hranice jsou rozmazané, a ne jen graficky — i herním logikou se zdá, že rozpor mezi tím, co vidíte, a tím, co se děje, je záměrný. Barvy jsou střídmé, zvuky minimální, a to všechno pohromadě tvoří atmosféru zamotanosti, která na Spectru není zrovna běžná.

Ovládání je jednoduché — pohyb po obrazovce, interakce s objekty — jenže tohle jednoduché ovládání vás brzy zavede do slepých uliček. Hra vám nedá manuál, nevysvětlí vám, co se děje, proč se věci pohybují tak, jak se pohybují, nebo kam vlastně máte jít. Je to frustrující pro lidi, co čekají průvodce. Ale pokud jste zvyklí experimentovat a přijmout, že hra nemluví, najdete v tom zvláštní půvab.

Tenhle přístup byl nebezpečný už v devadesátkách. Recenze v časopisech vám řekly, že hru nechápu, nebo že je prostě špatná. Dnes, když si ji zahrajete v emulátoru, vidíte věc jinak — pokud si dáte čas. The Width of the World není hra pro každého a nebyla ani v době vydání, ale právě tím se uchránila před zapomenutím. Zůstala podivná a osobitá.

Pokud chcete něco, co vás bude míchat v hlině bez odpovědí, co nebudete vědět, jestli chybujete nebo chyba je v hře — tahle hra je pro vás. V prohlížeči ji zvládnete za půlhodinku experimentování, ale otázky, které vám zanechá, můžete nosit déle.