Think Quick!

Když si v osmasedmdesátém roce sednul k počítači bez internetu a grafické karty, čekaly tě často jen hvězdičky a čtvereček nebo dva. Think Quick prokázal, že na textovém podkladě lze postavit solidní logickou hru — jen když víš, co děláš.

Jde o puzzle, kde se pohybuješ po mřížce a sbíráš věci, které se kolem tebe pohybují podle jednoduchých pravidel. Cíl je prostý: seber všechny objekty, než ti čas skončí, a vrať se na výchozí místo. Nemáš zbraň, nemáš mágii — jen hlavu a čas. Každá úroveň je jako miniaturní logická úloha, kterou musíš vyřešit dříve, než se tě něco začne honit nebo se ti cesta uzavře.

Ovládání je odedávna jednoduché: šipky, enter, hotovo. Nějaké click-managementu nebo komplikovaného menu není. Ale právě v tom je jádro: herní myšlenka není v grafice ani v efektech, ale v tom, abys si v hlavě představil vzor pohybů, načasoval kroky a nehledal chyby. Průběžné získávání skóre a jednotlivé levely tě tlačí dál, ale často se cítíš spíš frustrován než nadšený — když selžeš v sekundě před cílem, bolí to.

Pro češť devadesátých let představovala Think Quick malou senzaci v klubech se staršími počítači. Nebyla to hra s příběhem, filmekem ani barevným světem — byla to čistá myšlenka. Dnes se tím tím ztrácí hlavní kouzlo: bez konkurence grafiky a bez skupiny kolem tvého stolu není Think Quick nic jiného než prostý puzzle z roku, kdy se počítače ještě učily dýchat.

Zahrát si ji v prohlížeči má smysl jen jako kurióz — aby sis uvědomil, jak málo potřeboval být počítač na to, aby něco reálně chytilo za mozek. Dnes bys si ji zapamatoval spíš proto, že jsi ji poznal, než že by tě skutečně bavila.