Tuhle hru bys v devadesátkách hledal, kdybys věděl, že existuje. Spin je takový kuriozní kousek — jednoduchá, ale fascinujícím způsobem zapeklitá. Není to nic, co by ti vyskočilo z policového regálu, přesto se jí dá věnovat víc času, než by ses čekal.
Máme tu klasickou puzzle-logiku sedmdesátého stylu: na obrazovce se točí barevné prvky a tebou je ovládat tak, aby sis skládal vzory a dosáhl určitého cíle. Není tu zápletka, není tu příběh. Jen princip — podívaš se, měříš si, točíš. Spin tě od začátku nachystá na to, že tady není prostor pro blbnutí. Buď si logiku osvojíš, nebo si ji osvojíš poté, co si s prvními levelama pár minut strčíš hlavu do zdi.
Ovládání je minimalistické. Točíš, měníš pozici, vytváříš kombinace. Hra ti nedává návody ani indície — to, co vidíš, je vše, co dostaneš. Grafika je barevná, čistá, bez zbytečností. DOS vás ve všech barvách hraje jako z jakéhosi velmi starého videosynthesizeru. Zvuky? Minimální, jen to nezbytné. Je to hypnotizující spíš tím, co chybí, než tím, co tam je.
Spin patří do těch her, kterými se devadesátky hemžily a které zůstaly skryté pod všechny ty Heroesce a Civilizace. To, že ji nikdo pořádně neznámá, je jejich ztráta. Jde o čisté puzzle myšlení bez balastru, bez příběhů, bez pokusů o „atmosféru". Jenom tvůj mozek a jeho schopnost vidět vzory a kombinace.
Dnes sedne komukoliv, kdo má rád klidu, logiku a není zvyklý na to, aby hra každých pět sekund máchala mečem před jeho obličejem. Není to adrenalin, není to show. Je to prostě hra, která tě potichu vezme na vědu a pak tě zase pusťuje. V prohlížeči ji spustíš přes DOSBox a hned je ti jasné — tohle vědělo, co chce. A to stojí za to.
old