Robot, který se jmenuje Robot. Nevím, jestli to byla lenost nebo geniální minimalismus, ale Roboman z roku 1989 to prostě řeší tímhle způsobem a jde si dál. Jednoduše — ovládáš automata, který skáče po obrazovce a sbírá věci. Je v tom víc reflexe než epické příběhu.
Řekli bychom, že jde o platformu ve stylu těch českých — skromná, ale účelná. Roboman se pohybuje po hrací ploše, překonává překážky a sbírá předměty. Nechybí ani nepřátelé, kteří ti dělají problém. Cíl je prostý jako vždycky: projít levely, posbírat, co jde, a dojít na konec. Žádných velkých překvapení.
Ovládání je primitivní v nejlepším slova smyslu — pohyb, skok, hotovo. Hra nepředpokládá, že budeš dělat nějaké akrobatické kousky; jde jen o to, abys se dal dohromady a postupoval dál. Chování postav je předvídatelné, fyzika je příkrá. Nejde o to být virtuózní, ale o to, aby hra tekla bez zbytečného tření. Herní tempu dominuje nudný background a monotónní zvuky — pokud by vůbec nějaké byly.
Roboman je typickou reprezentací počátku devadesátek na PC, kdy se platformy ještě neodvážily být ambiciózní. Nezůstala po ní žádná kultovní odkaz, žádné fanouškovské komunity. Byla prostě — jak by se řeklo — k přehrání, když jste neměli nic lepšího. Zestárla jako skoro všechny ostatní.
Dnes si ji zahraješ proto, že máš čas a zvědavost. V emulátoru se rozbíhá bez potíží, není na ní nic závislé od hardwaru. Není to mistrovské dílo, ale jako desetiminutová zajímavost ze skladu retro her v prohlížeči obstojí. Postavit se na chvíli do kůže bezvýznamného robota — to stojí za pokus.
old