Red Door

Spectrum se v osmdesátkách hemžil tajemnými dveřmi a ještě tajemnějšími puzzly, takže Red Door patří ke hře, která tu jistě svůj důvod mít musela. Jenže o čem přesně je, se dnes dá jen hádat — informace o ní se zatratily v osmdesátkách stejně důkladně jako původní krabice.

Z toho málo, co zbývá, se ví, že jde o logickou hru či puzzle pro ZX Spectrum, platform, na kterém byly takové experimentální kousky standardem. Červené dveře v herním vesmíru nejspíš znamenaly hranici mezi dvěma světy nebo jednoduše cíl: dostal se tam, vyhrál jsi. Jaké překážky na cestě čekaly, jakou roli hráč sehrával — to je otázka, na kterou má odpověď leda archivárium v britských skleníkách.

Pokud hra existuje a funguje na emulátoru, její ovládání bude to, na co si Spectrumista zvykl: klávesnice, někdy jeden tah za druhý, čekání na načítání z kazety, která trvala věčnost. Hraje se pravděpodobně s hlavou místo reflexů — to byl totiž domácí počítač pro ty, co chtěli myslet, ne koukat na třpytivé efekty.

Red Door je jako padlý artefakt — něco, co mělo smysl, mělo své místo v herní historii, ale čas si to vzal. Neslyšíme o ní v diskuzích o klasickém Spectrumu, nevidíme ji v nejlepších seznamech. Možná byla nudná, možná byla příliš svou dobou vázaná, nebo prostě padla v konkurenčním boji za pozornost mezi desítkami dalších her.

Dnes má smysl ji vyzkoušet jedině tím, kdo hledá to nevyzkoušené, autentické kousíčky osmibitové éry — ty hry, co nestojí v reprezentačních sbírkách, protože všichni zapomněli, jak se jmenují. Práce detektiva, ne zábava.