Premio, El

Na Spectru se objevilo všeho možného — závody, šshootery, textovky — ale El Premio? To je zvláštní případ, kdy ani předem nevíš, co tě čeká. Zapneš to a divíš se, jestli hra vůbec funguje, nebo se ti zasekla při načítávání.

Jedná se o něco mezi logickou hrou a jednoduchým puzzle; cíl není ani zdaleka jasný z prvního pohledu. Máš obrazovku s barevnými prvky, nějaké ovládání a zadání, které se musíš domyslet. Spectrum mělo talent na hry, kde se musíš sám prokousat manuálem nebo metodou pokus-omyl. El Premio je typické dítě své doby — minimalistické, bez titulek a vysvětlování, prostě hra.

Hraje se klikáním nebo tlačítky; logika se postupně odhaluje. Hra není vůbec intuitivní, takže prvních deset minut strávíš háděním. Jakmile ale pochopíš pravidla, zjistíš, že jde o pořádně přiškrcenou věc — bez zbytečností, bez hudby co by rozpoutala vesnici. Spektrum prostě jen tiše pracuje a čeká, až na něco přijdeš.

Tyhle hry se jménem podobné loterii nebo soutěži byly na Spectru populární zejména v Španělsku a okolí. Původ El Premio není jasný, stejně jako přesná mechanika — jsou to jen údaje ztracené v devadesátkách mezi diskety a papírový manuálů. Dnes na ní vzpomínáme jako na kuriozitu, ne jako na mistrovské dílo, ale přesně tohle je na Spectru kouzelné: i nudná logická hra může mít svůj druh kouzla.

Dnes si ji zahraješ jen ze zvědavosti. Není to hra pro relaxaci ani pro pasivní zábavu — chce tě, abys myslel. Není to nic, co bys hrál dlouhé hodiny, ale těch pár minut hraní a rozluštění je jako špehem do doby, kdy se hry neměly za povinnost vším vysvětlit a všechny udržovat za ruku.